loner: jsem jako rajče :)) Děkuji :)

loner: Loner má pravdu Yani....myslím si ,co on...umět dávat je v tvém srdíčku..ani nenávist to nedokáže změnit....závisí, jak je to srdíčko veliké.. ale dokáže to zvládnout..podle síly lásky, co nosí v sobě....i když...:))
Pokud by člověk nezažil od nikoho okolo sebe ani kousek lásky a tak by po ní toužil..nevíme, co by to s ním udělalo...proto říkám nikoho neodsuzujte, protože nevíte, co za tím všechno je:))

Yana: a není láska nebo nenávist podmíněná subjektem? Potom je určujícím momentem ne ten, kdo žil v nenávisti, ale ten kdo vyvolává pocity ...

bla bla bla ... a furt tu bude My Dear Dee .... už je to tak .. a furt budeš o ní psát ... a my číst ... tak piš ... blabla....

loner: No já myslím že ne. A jestli tak nějakým chorobným způsobem. Myslím ale opravdu někoho kdo léta žil v naprosté beznadějné krátce nepopsatelné nenávisti .

.... milé je .. to ohlédnutí ...

Dee: :))))) jsi boží! máš u mě pusu :))) na hýždě ale ne ... hmm :)))

Yana: odpovim ti .. ano, myslim, ze ano ... nadani umet davat je vrozene ..

alexis: Devils_PIMP: nevěděla jsem jestli se dá, tak děkuji za komenty. Ten příběh mě ale dojímá. Kolikrát se zamýšlím jestli někdo umí lásku dát, když celý život slyší jen nadávky, opovrhování a vnímá nenávist.

taron: Myslíš že někdo opovrhovaný, odstrkovaný, žijící v samotě a bez lásky může umět lásku dát? Myslíš že takový člověk je schopný opravdového citu?

ha, vítej zpět v tom našem/jejich kraji zaprděnym ;)

Krásná...smutná..chytla mě za srdce..:))

Už je po zkouškách zřejmě. Tak moje dávka tvého románu mě uspokojila, díky, zase se těším co bude dál. Jediné, rozutekla jsem se za ním, to je divné myslím.

Ta je hodně povedená, ani to není báseň ale spíš smutně zrýmovaná povídka. Má to začátek, průběh a strašlivý konec. paráda :)

Pěkná. Povedená. :-)

Sarllot Johan:
sama tou známou alejí?
sama v zimě, létě, každou roční dobu?
sama i když staré vpomínky zahřejí?
vnesou opět do srdce teplo, pohodu ...

víš co je důležitý, že o tom vůbec uvažuješ, ať je ta úvaha jakákoli a pro někoho třeba zmatená. Já mám jasno: Zoufalství začíná tam, kde končí naděje.

Yana:
hmmm ... těžká je cesta do duše ženy, nemyslím, že ji někdy najdu ....

Sarllot Johan: Já tobě? omyl moje milá,
ty mě jsi ho zlomila,
a já byl rád .. o ano jak moc ...
jenže potom jsi se ztratila ....

Yana: dík mám k ní zvláštní postoj .... napsal jsem ji během večírku, kde jsem měl mít zcela jiné společenské povinnosti ... :)))