Yana: myslím, že píšu smutně, abych byla veselá. Mrzí mě, že jsem tě zarmoutila...

Ó, a navíc je tam jedno z mých životních kréd-všechno je jinak. Moc pěkná!

Děsí mě a zarmucuje, podle mě je psaná krásně, ale moc smutně

Obrazově poměrně dobře fungující báseň. Jeden obraz přechází asociací v druhý. Červená, západ slunce, červánky nad lesem, oheň – kde jinde, než v srdci.
Pokud se ale od obraznosti přesunu do pojmové roviny – a poslední 3 verše jsou spíše o pojmech, než o obrazech, pak báseň přestává fungovat.

Miluj podzim..
Tak, jakoby byl jedinej.. :)

Proc tolik zmaru v tak maladem veku, co mám říkat já - důchod daleko - mladi v cudu - presto šťasten jsem

pěkné... pravdivé :))

Taky zaujala. Svižným tempem, počtem slov na řádku...počtem dobře volených slov na řádku. Délkou a hlavně poslední slokou. (tou o nesmrtelnosti)

Hezké, skoro to vypadá, jako by vztek byla nějaká viróza, kterou se člověk nakazí asi jako se nakazí štěstím.

alexis: ...něco na tom bude,ale ta duše...bylo by myslím strašné být na konec Věčnosti uvězněn v mrtvém těle pod zemí! :-/ fyzická a duševní část člověka...jsme jen schránka! Co pak ale...smůla že mrtví nás nemůžou připravit...

DDD: Napíšeš mi jaké příběhy? Třeba zrovna o nich je ta básnička.

Opět šílená, ale ne že příšerná. Šílená tím zoufalstvím. Snažím se do toho vcítit. Úplně to asi nedokážu, nic takového jsem neprožila. Určitě to ale chápu.

Myslela jsem rozeběhla, už si to ale změnila. Rozutéct je jako do všech stran, ale ne za někým. Pro mě je tohle ale nepodstatné. Nehledám chyby.

wau...tak ta je hodně dobrá, ta se ti moc povedla, myslím, že to právě naopak dobře vystihuje, jak to po smrti vypadá

líbí se mi ta část "serenády srdcí nevyřčeny", báseň je i celkově pěkná

Yana:díky, a co by si místo toho navrhovala? :)

V posledním versi se ztrácím - jinak to neni zlé ;)

tak tak, už aby bola ďalšia časť ;)

Nu tohle je o pidižvík lepší - ale....

Kde nic tu nic :(