Vau, dost dramatický. Líbí se mi.

I ty jedna. Čekala jsem co se skrývá za tím názvem. Jasně, nedej se, je to tak lepší. Nápaditý.

Jo, mně se to líbí. O těchto věcech přemýšlíme pořád dokola. Pravdu tady mají i ti, kteří píšou že život stojí za h.... . Bohužel. Nechci se tomu podávat, chci žít, radovat se, nepřemýšlet o špatných věcech. Ale to bych musela být slepá a hluchá. Takže je fajn, když se nad tim zamýšlíme, ale nakonec jaký si to uděláme takový to máme. A tu moc ovlivnit svuj život máme všichni. Ale ta realita stojí fakt za to h....

To věčné téma. Uvažuji racionálně, ale pravda, občas, nevím, nechám se přesvědčit, věřím. A pak zas uvažuju racionálně. Nicméně tvou báseň jsem četla jedním dechem a mrazilo mě z ní pěknou chvíli. Moc se mi líbí.

Směj se a škleb do toho odrazu,
duše tvá chřadne.
Nevím. Snad od mrazu.
Tancuj a zpívej!
Tělem svým klam.
Stejně nás nezmateš.
Na duši šrám.
Zrcadlo, to ano.
Malá krásná dámo.

Ayla: Víš co, máš pravdu, předělam to.

Má to vtip i myšlenku, moc pobavila :)

nikdy nedojdou všechny city.... škoda

V tomhle světe bez pravých cítů žijeme všeci... Autor má prožito...:) Dobré to je :)

...héj. To má výbornou pointu!

...nápad to má hezký...jen ta forma se mi nějak nepozdává...

...závěr má nápad :) ltouha je autorský záměr či překlep?

...možná to nechat uležet...vrátit se po čase...?

...zajímavé...forma mi příliš nevyhovuje, ale proti gustu :)

...dušičky, slaďoučké...to není moc šálek mé kávy. Ale to neznamené, že to dílko je špatné :)

Shoppenhauer (otřesné jméno) kdysi napsal, že ženy jsou příliš infantilní a neunesou tíhu zodpovědnosti v politickém životě, protože si své dětství tahají všude s sebou a mají tendenci nahlížet na svět z pozic nedospělého člověka. Napsal to dávno před tím, než ženy odložily korzety a začaly se angažovat v politických spolcích, emancipovat se, bojovat za svá práva a dokonce sto let před tím, než vstoupily první ženy do bezpečnostních složek a do armády. Jak hluboce se tenhle slavný filozof mýlil co? V téhle básni je tvůj ,,stary otiec" i přes všechnu tu dobu co uplynula od časů, kdy jsi byla dítě, stále tím člověkem v roli ,,dědy" a tahle jeho role z tebe dělá vnučku, dítě. Po derniéře o které píšeš o tuhle roli přijdeš. Dospíváš s každou těžkostí, které tě zbavují starých rolí, které sis uvykla hrát. Jak jsi je hrála? Je publikum spokojeno? Neseš si vavříny z minulosti? Jaké role hraješ teď? A jak? Je to těžší a těžší, všechno se tolik komplikuje. Člověk se špatně orientuje v nových představeních života, co? Ale projde jimi až ke své vlastní derniéře a lidi mu ještě zatleskají. Tvůj děda si taky zaslouží potlesk a jsi to ty, kdo mu jej musí poskytnout.

Mlčenlivý: alexis: Děkuji za komentáře a čtení

dny, kdy člověk nechce vstát, jen spát a spát a na nic nemyslet... krásné dílko

Začátek mě vtáhl, pak toho bylo skutečně moc, ale chápu, chtěl si toho moc vyjádřit. Důležitý že máš jasno, něčím sis prošel a zvítězil si sám nad sebou.

Nedej se, uvidíš, že zase bude lépe.