Neni to zle

Myslíš opravdu maně jako mimoděk? Nebo ti tam něco uteklo? Jibak prijemne cteni

kruciš ... málem jsem ji přehlédl.
bylo by mi to líto.

Nečetl jsem tě už někde ? Tohle u mě prošlo!

Na první počin ok

taron: Chybami se člověk učí :) Jinak díky Taron!

Pěkné hraní

Kakuzu: az me to trochu desi

..úplně mi sedla do nálady - moc hezky vyjádřená chvíle se slzou v oku, nadějí, beznadějí..já ten konec chápu, věříš, že i přes to, že se ty chvíle opakují jsou to pořád přeci jen chvíle, okamžiky. Pěkné dílko :)

Devils_PIMP: NO TY MNE MÁŠ FAKT PŘEČTENÉHO

Miro Sparkus: nevím jestli jsi to ty.. ale pořád se ke mě vrací nějaký čtenář, který má nutkání mne seznamovat se svými rozbory a čemu neporozuměl.. no a co já s tím?
mám ti k tomu dát návod.. nebo psát: "en ten týky teď si děti spočítáme dýně a fíky? raz dva, kus, ať to pochopí i Miro Sparkus" takže buď máš nutkání někoho obohatit, což pochybuji, nebo nechat sebe vyniknout, což se ti asi taky nedaří, nebo.. a to v nejhorším případě - jen z nudy plácáš dlouhé komentáře které nikam nevedou..

chabé rýmy a není to legrační :) jo možná celkově...

Davidsoft: Díky :-) Snad se s ním ještě někdy při nějakém dalším případu setkáme :-)

Odette: To je moc dobře :P :)

Davidsoft: Díky, díky. Tak příště snad nějakou méně násilnou :-)

Hrozně se mi líbí. :)

Chronoss: napsal jsi to moc krásně...naprosto s tebou souhlasím..je to smutná cesta přes most, který by měl být spálen..vím, že to nebylo dobré a že je ,,konec,, ale myslím, že čas...čas to může všechno ještě tisíckrát změnit.. moc děkuji za milý komentář :)

pěknulé a zajímací dílko :)

bolest je a vždy bude průvodcem těch kdo opravdu milovali , zůstává skryta v koutku srdce a někdy přehluší i rodící se nový den...někdy musí člověk spálit všechny mosty ,aby dal svobodu tomu kdo musí jít dál po jiné cestě , ale ta bolest už zůstane na věky věků ,někde je však slunečný den a možná někde blízko kde by ho člověk nehledal...držím ti palcové ať slunce opět prozáří tvé nebe :)

Líbí se mi to. Zajímavé vtipy. Nejvíc se mi líbila ta část o Michaelu Jacksonovi a pak to, kde Kadibudka prohlašuje, že jsou v nedobytné pevnosti a otevřou se dveře. Líbí se mi i rozřešení zápletky - není zbytečně klikaté či zdlouhavé a Krák mi přitom připadá takový roztomilý, docela mu jeho místo u sboru přeji.