puero: Já si naopak myslím, že pokud člověk neumí daný okamžik procítit, žije ho tak nějak...napůl. Nejsme přece stroje, ne? Slabost? Rozhodně ne!!!

valemart: i am happy :D

loner: je to haiku ;)

nechej to takto byt ... je to dobry

too short. :)

Not bad.

:-)

:-)

/..ale je to tak strašně krásný.

Dává naději, nebo "dezinformuje". Záleží nejen kdo, ale též kdy to říká, s kým kamarádí, co dělá...vlastně nezáleží: protože nás sjednocuje i rozděluje "láska k sexu", jídlu, pivu, fotbalu, hokeji, atd.:-) Jinak O.K. Rozhovor s květinou-super; Blaničtí rytíři- :-).

Není to špatná básnička. Je tradiční.

Zamyslel jsem se toliko nad jediným detailem - tím o těch citech a pocitech. Všude to slyším pořád dokolečka dokola, pomalu jako výmluvu. Jen city a pocity - prokletá matra. Jakoby se ze světa ztratilo všechno reálné prožívání a zůstal jen pocit, jen dojem, a cit.... co to vlastně je? Něco tak pramálo mužského, ženský pojem, který natoluje pramatry všemu kolem. Emoce..... pfffffff což člověk, který se dovede nad emoce povznést nedokáže být šťatsný? emoce cloumají lidmi, vyvolávají soucit, ale nikdo jakoby si neuvědomoval, že je to vlsatně slabost, která nezasluhuje něco tak pochybného jako je soucit? Stručně řečeno vydat se napospas emocícm a pocitům, není to slabost? A je to správně nebo špatně, projevovat svoje city?

taron: To nejde, jednu už mám...a pak...ztratilo by to časem to kouzlo... :-)

Docela dobrý, ale záleží na pokračování: předpokládám, že prolog neobsahuje "kompletní děj" knihy. V té vyjdou najevo zcela nová fakta. A bude to bomba (to je z textu zřejmé). :-).
Jen bych navrhnul, s omluvou, nepatrnou změnu: vědecké poznatky nepodávat formou "zpovědi", ale odděleně...

milancholik: Řešit by se to nějak jistě dalo .. :P

...život přeje blaženým... Vaše Blaženosti! ;-)
ale po večerníčku ty kluku ušatá, hybaj spát! :-)))))

ŽblaBuňka: valemart: děkuji :)

kamaráde... tak na to jeden život nestačí! už to tak pár kár mám...;-)

valemart: děkuji za milý komentář :)

patří k dnešním dnům... díky...:-)