Ale jo...dobré :)

taron: moc děkuji... od tebe si to cením :)

první půle je podle mě dokonalá..hm..druhá půle by chtěla maličko poopravovat....jinak na tvůj věk dost dobrá...hodně dobrá, hlavně ten začátek:)
Chválím...

alexis: Děkuji za komentář. Žádné obavy, odpověď přijde už zítra :-)

A že já vím, jak to skončí :) nechám se překvapit, ale určitě byla paní Williamsová zabita :) ted je otázka, kdo je vrah ;) líbí se mi, čekám na druhou část :)

ano..vždy se najdou dobré víly a duše...- i v temném lese :)

zajímavé...pěkné :)

hm...souhlas s Vivianou :) pěkné...

Ahoj,chtěla bych použít tvoji básen na recitační soutěž ,ale potřebuji jméno autora. Napíšeš mi ho ? P.Irena@email.cz
Dík Irena

Viviana Mori: lepší, vnímám, pěkný povzbudivý text :) díky

Tak tedy překlad. Je to něco jako:
Drahá, děláš si příliš velké starosti, mé dítě
Vidím smutek ve tvých očích,
V životě nejsi sama,
ačkoliv si můžeš myslet opak.

:-) je zachránce. Si piš, že jo.

Viviana Mori: radši bych českou verzi - Já se učila Němčině a AJ znám jen okrajově :) každopádně doufám, že tedy zachránce existuje :)

Viviana Mori: taron: Makyna: alexis: dámy moc děkuji, nečekal jsem takhle kladný ohlas

Viviana Mori: ano, posvátná hrůza to teda je :-/ byť je tomu ale konec, vím že v duši to trvá...byť se stalo spousty věcí které nám nepřejí, vím že jsme spolu chtěli být za každou cenu..ale..některé jsou cennější.. děkuji ti :)

Hej, to je moc dobrý! :-)) V málo slovech všechno. Je cítit, že je máš rád a to je super. :-)

V jedné mé milované písničce se zpívá:
Sweet darling you worry too much, my child
See the sadness in your eyes
You are not alone in life
Although you might think that you are.

A je to pravda. Vždy je zachránce.

Dobře napsané, jen piš piš dál, to taky pomáhá.

Vracím se dnes střízlivější. Myslím si, že po tom, co jsem si přečetla v komentářích, tak jen vidím, jak se i ty trápíš láskou, která je spíše jen posedlostí. Vím, co to je milovat a přitom snášet bolest, někdy z toho jde až posvátná hrůza. Osvobodilo mě, že jsem odešla. Je to na tobě, ale jsou bolesti, ze kterých není úniku jiného, než spálit mosty.

Chronoss: děkuji ti :)

taron: to sice ano, ale jak dlouho..jak dlouho můžeš milovat, když bolest tě nutí zapomenout? :-/ vím, že zklamání a hádky a vše by nás provázelo celý život, ale nemožnost utéct, ta mě děsí - neboť už se párkrát stalo, že jsme spolu nemluvili a byli v jiné místnosti..a to bolí hodně..oba jsme tvrdohlaví a byť milujeme, pamatujeme si a neustoupíme dokud ten druhý neuzná, že měl taky pravdu...a tu já nikdy nemám a vždycky je to moje vina..takže tak :-/

Tak tohle se velmi povedlo. :-)