Samozřejmě, fakt mě to dostalo. Škoda, že už na tohle nemám čas, hned bych se za tebou rozjel.

Homér: to je kompliment?

Spadla mi čelist

micromys: Jak deska se v nich zasekáš

krásné básně máš...

dobrýýýýý

taron: Psané v dětských depresích... Děkuji za vyjádření...

taron: už to naštěstí není aktuální, báseň vznikla loni v létě.

miroslawek: brilantní závěr:)

zajímavě podaná....
smutná...

smutná, tíživá...

Hm...na první pokus není špatná, jen tak dál, pročítej, fantazíruj, pracuj na sobě....nejvíce se mi líbila první sloka. :)

:))

taron: Děkuji. I když zlost nebyla cílem. Spíš ironie, nadsázka, sarkasmus... Pro sebe si to čtu s notnou dávkou nadhledu :)

auva, jak nepřestane ten déšť, tak se tu všichni uzoufáme :)))
po každé noci přijde svítání :)

ta je bolavá...auva.

:) pěkné....aktuální

zmoklá slípka - tak, tak - je nás víc :)) Ano zlost je z toho cítit...:)
pěkné

zaujala mě, tedy hlavně to téma, také to tak vidím tak jak to píšeš na začátku a na konci, životy smrsknuté do nočního stolku a pár igelitek, jenže jak z toho ven??? Jedna věc je to co napsal Kakuzu, krize nevynechala ani zdravotnictví, už i tam! se propouští a pak je tady další důležitá otázka. Co s těmi lidmi?? Rodina se evidentně není schopna o ně postarat a přiznávám, že naše babička je také v penzionu. Jedna známá co se mihla mým životem byla rumunka, ale její věta na tu si vzpomenu ještě dlouho po tom co už je dávno v Rumunsku a stará se o svoji starou matku. " Vy jste zvláštní, řešíte svoje psy víc než rodinné příslušníky." A měla pravdu. Nastínila si svojí básní spoustu problémů. A jedním je také domácí péče, která by pomohla těmto lidem, ale je u nás neoblíbená, je drahá, ale ti lidé by ve svých domovech žili mnohem důstojněji. Je dobře když někdo mladý na to poukazuje, téma tvé básně je hodnotné a moc smutné.

Yana: Děkuji :)