vanovaso:
Snad dočkáš se!
A moc bych Ti to přál...;-)

vanovaso:
Kéž cesta Tvá se rychle krátí
a nalezneš, cos chtěla mít,
snad pravé štěstí démand dá Ti,
budeš znát, jak jej vybrousit...;-)

vanovaso: Dolce miseria?
Myslim, ze by se ti brzy zacalo styskat po opravdovem zivote...;-)

vanovaso:
Jako kluk, v nejake sedme ci osme tride, jsem mel taky sve mistecko na sneni, pro zmenu v rece pod skalou na velkem kameni asi 2 metry od brehu. Nosil jsem v kapse notysek a psal si do nej zamilovane basne, zatimco kolem sumela reka pres kameni a po kamzici stezce nahore obcas nekdo prosel o mne pranic netuse...;-)

vanovaso:
Ač se teď slunce za obzor již skrývá,
jeho zář v našich srdcích žije dál,
povstane zas jak vlnka skotačivá,
věř, není důvod, abych tmy se bál.;-)

vanovaso:
Takže abych to shrnul:
Zrození krásy předchází často ošklivé porodní bolesti...;--)

vanovaso:
Myslím, že těch černých ovcí tady bude víc! ;-)

vanovaso:
Teď se ovšem zdáš i nám
a to velmi krásně!
Občas stejný pocit mám,
že jsem přelud vlastně...;-)

vanovaso:
Když k dlani dlaň se láskyplně vine
a srdce náhlou touhou zahoří,
pohladit něžně zdá se smysluplné,
rty spolu zas v polibcích hovoří...;-)

***Vždyť i Iveta Simonová v písni radì:
"Když Ti chybí slova, tak mne líbej,
noc je krásná, nač tu máme jen tak stát..."
A řeč polibků a něžných dotyků netřeba překládat, s tou se lze domluvit všude!;-*
¥ Ty ses teď dala na miniaturní moudra?;-)

Psavec: Diky! Uz jsem te tady ani jinde dlouho nepotkal, ci spise tys neklopytl o mne...Pravda, z tech. duvodu sem ted davam malo...;-)

Zamila: Diky!;-)
Ale mela bys uz vedet, ze ja jine ani vlastne neumim...;-*

ŽblaBuňka: Uvidim, urcite neco zase najdu...;-)

vanovaso: Jsem proste na nektere veci precitlivelej, no...;-)

vanovaso: Kdyz ja uz mam LAHOSIPA!;-(

Líbí se mi.

Povedla se.

Máš další životní zkušenost.

Takovýho souseda mít, to je radost.

Supr mini. Hezky si hraješ se slovíčky.

Tak jsem i poslechl smutný příběh.