|
Tak to prostě je ...
|
Kolem mé postele, těch rozviklaných már
obcházej postavy jak nad vzdušné stíny
Jsem ještě mladík, nebo jsem již tak stár -
po bradě stékaj mi mé vlastní sliny?
Oči se mi klíží, když na mě se sápou
ty jejich pařáty zpoza zrcadla
Na rtech mě mrazí sám Edgar Allan Pou
kterému noc, jako jim, též duši ukradla
Snad je to jen sen, jen snění lucidní
jen mlha co do duše se vkrádá –
však popadá mě zvláštní touha suicidní
Tančí si kolem mě a jejich oči žhnou
jak poslední hvězdy na nebi
co z černa vesmíru (mé duše) nikdy již nespadnou.
obcházej postavy jak nad vzdušné stíny
Jsem ještě mladík, nebo jsem již tak stár -
po bradě stékaj mi mé vlastní sliny?
Oči se mi klíží, když na mě se sápou
ty jejich pařáty zpoza zrcadla
Na rtech mě mrazí sám Edgar Allan Pou
kterému noc, jako jim, též duši ukradla
Snad je to jen sen, jen snění lucidní
jen mlha co do duše se vkrádá –
však popadá mě zvláštní touha suicidní
Tančí si kolem mě a jejich oči žhnou
jak poslední hvězdy na nebi
co z černa vesmíru (mé duše) nikdy již nespadnou.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.