Amelie M.: Jsem ráda, že se líbí a jsem ráda, že nejsem sama, co chce alespoň na chvíli co nejpřesněji vidět očima druhého, je to totiž velmi vzrušující a poučné...protože vlastně nikdy se nemůžeme do kůže druhého doopravdy dostat, jen přiblížit, ale někdy to přiblížení je skutečně blízké a to pak hřeje.

taron: pravdu díš.. Sir hledá opravdovost.. ale ta se v lidech jen těžko nachází.. ;)

vanovaso: výbornej stěr! cením!

Pěkné ... :-) A je hezky asociační, že se to ke mně dostalo akorát dnes, v 78. výročí narození pana prezidenta, který pro mě nikdy nebude exprezident :-) Taky jsem o něm na studentpointu napsala pár článků, přičemž kvůli druhému, který mi neměl být vydán, jsem nakonec dobrovolně odešla ... Nakonec vydán byl :-) Ale ta moje hrdost, no ... Bylo v něm totiž o komunistech - bylo před volbami ...

K Václavu Havlovi dodnes cítím obrovskou úctu, když zemřel, docela mě to sebralo ... Pamatuji se, že jsem akorát měla před zkouškou z Architektury Blízkého východu, vůbec jsem se už nedokázala učit, když jsem zjistila, co se stalo ... Šla jsem pak ulicí a všude se ve větru mísily černé prapory s vůní pražených mandlí, s vůní přicházejících Vánoc ... Byl to zvláštní pocit štěstí v neštěstí ... Pan profesor byl z toho taky dost mimo, ale ne, my jsme museli psát test bez výmluv :-) Ostatně skoro nikoho kromě mě se to nedotklo ... Já, duše zatraceně citlivá ...

On byl totiž pan Havel přítelem mého dědečka, co od něj obdržel medaili za hrdinství ... Bojoval u Tobruku apod. a dodnes jsem na něj velice hrdá a brzy vydám knížku pamětí :-) Ale je to fuška ...

No, a pak k nim děda chodil na slavnostní obědy a tak ... Proto to spojení :-) Je pro mě filosofem, státníkem (posledním z uznávaných po celém světě), dramatikem a skvělým člověkem ... Pak si to porovnáme podle toho, jak bude vypadat pohřeb Václava Klause ;-) O Zemanovi nemluvě ... I když tam bude asi bujará společnost ;-)

Hm..., poslední věta mluví za vše, a trká snad ještě víc, když je tak tučně! Von je vtip v tom, že jak figuríny jsou ze 100% falešné, tak i lidé dokáží být z 80% procent falešní a ten zbytek 20% zase neví, co vlastně chce:)))) Takže tak nějak, myslet to můžeš vážně, ale nevybereš si tak jako tak :)))

.. hmm.. jo.. ;)

Tak ta je kouzelná.. závěr jsi strhla malinko jiným směrem, než kam bych došla já.. a to se mi líbí.. vnímat, jak uvažují ostatní.. a chvíli přemýšlet jejich očima.. Pěkná..

taron: díky za komentář, a je to tak, každý si hledáme ,co chceme , co potřebujeme i u těch druhých... ale máš pravdu, že minulost někdy svazuje a sami se z ní nevymotáme... taky to tak cítím, a když jsem dlouho sama ,je mi hůř... jestli se sluší omládnout v duši tě ruší? chtěla jsem to tak odlehčit, lidé si vesměs myslí, že by člověk měl zachovat dekorum, když už mu není 17...

.. vlastně je to takové malé vyznání.. hezké.. :)

pěkné...ale jak píše Žblabuňka ve vaně jsem se vždy bála se naprosto oddat spánku, právě z důvodu usnutí navěky
, jinak kdo nemiluje teplou vanu, že? Paráda.

Měla jsem po první sloce pocit, že to bude nějaká buřičská, odmítající škatulkování.. a pak se to tak nějak zvrtlo.. Některé pasáže se mi líbí strašně moc.. jiné mi k tomu myšlenkově moc nesedí.. :)

Zamila: když si na tebe vzpomeneme, to nemusí být se vší vážností :))))
ne, buď ráda, že vzpomínáme, prostě tvá vášeň s únorovým koupáním je mimořádná a natolik tě odlišuje, že prostě jsi ty jedna z hlavních postav, na kterou nás naše fantazie upozorní...zimní koupání mi bude nadosmrti evokovat Zamilu :)

ty máš fakt bezesporu úžasný talent a dlouho to tady nikdo nenapsal...

Severak: vanovaso: taron: Proč mě jen všichni berete tak vážně ? :-D Mě, ironika ? :-) Trochu nadhledu a dekonkretizace ! ;-) Já si asi zvykla na to, že když jsme kdysi takhle plavali s bráchou, měl by tam vlízt každej chlap. Samozřejmě to ale nevyžaduju ! :-) Jen pak jdou body dolů :-D ;-)

láska, nenávist, život, smrt.... obrovské kontrasty a proto možná ta naděje...- ano, naděje je divoká, ona totiž se musí vymanit z područí rozumu (i citů) a sama za sebe jít vpřed a žít (být tekoucí) - pak je to ta naděje v tom pravém slova smyslu

báseň je úchvatná.

vanovaso: :-D Tohle je fakt moc :-D

vzpomínkami můžeme i sakra zestárnout...ne, to mládí je v nás, buď se ze vzpomínek vymotáme a zmoudříme...nebo zestárneme...ale kolikrát člověk by chtěl zastavit ty vzpomínky, vymotat se z nich, ale bez pomoci jiných to nedokáže...
jo, máš krásnou poetickou úvahu, ale nevím, ty poslední dva řádky jsou tam možná nadbytečné (ale jen pro taron)...ruší to, to, jestli se to sluši ? No..hlavně, jestli chceme!!!

rytíř změněn v gaučáka....? :)

pěkné to je, souhlasím se Sucháčem, je v tom takový ten suchý humor :))))))))

Amelie M.: Myslím si, že kdo má srdce na pravém místě, toho andělé ochraňují zuby nehty...ale i tak se může cokoliv stát...takže náhoda je blbec, ale ...ale nebojím se jí...a to je to nej, nemít strach z budoucnosti.

:)))
taky jsem si vzpomněla na Zamilu a její koupání v únoru. Heleďte, pokud jde o namlouvání, to se pak občas nějaký nechá i v tom únoru ponořit do vody...pak už ale ne, pokud mu to není vlastní.... a vojna by nic nespravila...já bych...no, Zamila musí hledat u těch otužilců a k tomu básníka? No..nevím, nevím,
ale co vím, možná to, že chápu Severáka s tím cynismem...no, vono právě to namlouvání, moc pěkná věc, mladík se snaží mluvit " řečí" ženy, to znamená - citem, emocema...žena je nadšená, jak je mladík citlivý a pak? Světe div se, vono mu to nezůstane!!! Za pár let - někdo pár měsíců ---už si jede svou " řečí" - hlavně používá rozum, žádné city, proboha žádné city...
teď jsem byla cynická asik já, ale atomovka to ještě nebyla, tu nemám...jen maličký cynizmus, kterému se snažím přijít na kloub a naučit se řeči mužů... nevím, jestli se mi to podaří a jestli jo, pak nevím, jestli v tom budu vůbec šťastná...