Piš a to hlavně pro sebe. Piš srdcem a těš se ze všeho co se z tebe vyplaví. Myslím, že pramen v sobě najdeš. Popisuj upřímnost svých pocitů, vztahů a postojů. Knížku si udělej taky jen tak pro radost. Až ji budeš držet v ruce, začne to.....

Některé ženy milují až za hrob a jiné vůbec netuší o čem by to mohlo být.

#3: Začátek flashbacku kdy píšeš o jejím otci a potom o pubertě a jak se dostala do špatný party, to ještě docela jde. I když to není vyobrazeno přímo jako konflikt, jsou z toho ty konflikty cítit. Dozvěděl jsem se tím o postavě mnohem víc, než v těch dalších scénách flashbacku.

Taky není nutné, abychom o postavě věděli hned tolik. Dochází k zahlcení z informací a sdělení je kvůli chybějícím konfliktům schované hodně hluboko. Postavy by měli projevovat své vlastnosti díky konfliktům se kterými se vypořádávají. Detaily z minulosti více vyniknou až budou mít souvislost s probíhajícím dějem.

Předat informaci, že v minulosti zažila pět klidných let ("A tak skončila moje pětiletá dovolená.") se dá jednodušeji než s tak dlouhým flashbackem.

Protože s odchodem od muže ji začnou starosti postavit se na vlastní nohy, vytvoří to souvislost s minulostí. Musí si najít byt a práci, tak může i vzpomínat, jak to bývalo dříve jednoduší. Musí si vařit, tak si může vzpomenout na tu soutěž s vařením dortu. Ta rozdílnost v minulosti a přítomnosti vytváří skvělí protiklad a ideální příležitosti k vykreslování konfliktů. Díky protikladu mezi minulosti a přítomností může čtenář lépe pochopit motivaci postavy. Bude mít srovnání, a začne lépe chápat rozhodnutí postavy.

#2: Ten flashback několika let je moc dlouhý. Některé scény mají potenciál na celou kapitolu. Takže už ti pak nezbyde prostor na zápletky a je z toho jen takový nudnější výcus jejího života.

Když výš co postava chce, tak ji snadněji vymyslíš překážky, které ji v tom budou bránit. Chce upéct dort? Chce se postavit na vlastní nohy a být nezávislá? Chce se přestat nechat využívat? Super tak ji to komplikuj co se dá.

Když odejde vzniknou problémy. Musí se o sebe postarat. Najít si byt, práci, vařit si. Možná někoho potká. Bude ji litovat a pomáhat a ona se začne bát aby na něm nebyla závislá. Když k tomu co postava chce, vložíš překážky, které ji v tom brání, vznikne konflikt. Dvě síly co působí proti sobě konflikt = motivace + překážky.

#1: Ono to není špatné. Ten příběh je sice zajímavý a má docela dobrý potenciál, ale je nudněji zpracovaný. Nejlepší je asi začátek, protože se tam něco děje a hned to vykresluje základní zápletku díky docela dobrému i když relativně ohranému (klišovitému) konfliktu. To ale samo o sobě nevadí, alespoň čtenář hned na začátku vytuší o co tam zhruba půjde.

Z úvodního konfliktu se dá vytušit co asi hlavní postava chce, nejspíš se stát nezávislou, utéct do bezpečí. Od toho flashbacku (retrospektiva, pohled do minulosti) se to začne pomalu zhoršovat a přecházet do nudy.

Snažíš se čtenáře seznámit s postavou a to je sice dobře, ovšem pomocí několika scén, kde chybí konflikty. Přitom ty scény mají nevyužitý potenciál. Dočíst se, že postava vešla do cukrárny na nějaký mls je nuda. Oblíbila si prodavačku protože ji byla sympatická, zase nuda. Co kdyby prodavačka ukázala jak je dobrosrdečná? Konflikt: zákazník předtím si zapomněl peníze. Vyřešení: prodavačka dovolí aby to zákazník zaplatil zítra, protože je zdejší a zná ho. Konflikt: zákaznice se v slzách svěřuje prodavačce o svém osudu. Vyřešení: prodavačka si to vyslechne jako vrba, dá radu a nabídne zákaznici její oblíbenou pochoutku, protože je zdejší a dobře ji zná. Měl bych tu prodavačku víc rád, než jenom kvůli tomu, že nosí růžovou.

Pečení dortu, zase nuda a nevyužitý potenciál pro konflikt. Konflikt: pečení dortu, ale nedaří se, některé ingredience chybí, nervozita při rozbíjení vajec a tak rychleji dochází.

Lenča: díky za opzornění. Pak jsem chyby opravla a některé fráze napsat jinak.

Docela mě dílo zaujalo. Jen bych se přimlouvala o větší kontrolu gramatiky a víckrát si to po sobě přečíst. Jsou tam zbytečně překlepy a opakující se slova. Jinak jsem zvědavá na pokračování :-)

luciusmius: A naopak někdy dokáže filozofování příběh (román, film) pěkně zazdít. Například Ridley Scott a jeho nový vetřelci (Vetřelec: Covenant), kde se lidem nelíbilo filozofování toho androida, protože tím postavě dával příliš mnoho prostoru a lidé se přišli podívat hlavně na vetřelce. Má zajímavé myšlenky a nápady o androidech, a tak se je raději snažil realizovat v jiném díle.

luciusmius: Jestli si hlavní postava někdy v průběhu románu trochu zafilozofuje nevadí, naopak to může atraktivitu románu zvýšit, nebo taky zazdít. Protože je důležité takové zamyšlení zasadit do děje, aby to dávalo smysl. Například pokud se stal nějaký zvrat a postava se potřebuje se situací nějak začít vyrovnávat. Nebo pokud postavu čeká nějaké důležité rozhodnutí. Díky tomu je potom filozofické zamyšlení součástí děje.

luciusmius: Vida, výrazně lepší. Vážně super. Teď už je to ta pravá limonáda, kterou bych neváhal ukázat mamce, protože tohle by jistě ráda četla. Stylisticky už to má rysi románu. Je to psané jako děj a přitom se zachoval ten dívčí, romantický, obrazotvorný jazyk s emocemi. A podařilo se původní myšlenku zachovat. Dokonce je dějová myšlenka lépe viditelná a čitelná.

zde je opraveny text podle vasich poznamek prosím o přečtení jestli je to lepší

LudvíkRoiSoleil: no právě to měl být takový pokus o úvod do příběhu takže k zápletce jako k takové se pomalu dostanu v dalších pokračování. Jinak moc děkuju za komentář

Ale jo není to vůbec špatné. Je to psané takovým tím ženským a poetickým jazykem. Velmi obrazotvorné. Takhle to vůbec nedokážu, asi proto že žena nejsem :) Ale líbilo by se mi to umět. Ta zápletka mi tam fakt chybí, bez toho to vlastně nemá žádný děj a je to škoda. Nechci to hanit, protože to pěkné je, ale jestli to má být kniha (román), tak by byla škoda to psát jako filozofickou úvahu, zamyšlení. Nicméně tam možná nějaká zápletka naznačená je. Jednou mu chce jeho dobrotu nějak oplatit, očekávám, že se něco ve zvrtne, a bude pan dokonalí potřebovat lásku a oporu, aby to vůbec ustál. To asi náznak zápletky je.

K zápletce se pomalu dostanu příběh bude mít pokračování chtěla jsem začít úvod zlehka a postupně se dostat do příběhu

:D a to jsem si to kontrolovala dvakrát asi se vrátím do první třídy

Jak jsi psala, bez dějové zápletky, ale krásné zamyšlení nad osudovým setkáním. Pěkně se to čte, plné metafor a lehkosti. Jen, prosím, oprav si chybky, které jsou pouze překlepnutím se, protože máš jinak dílko gramaticky vyspělé. (Vše jsme ustálY, drželY při sobě... druhého podporovalY... V mÍch nejhorších...)

Čas nezastavíš.

Včera blinkali mi na rameno, dneska 22 a 18 let. Rád vzpomínám. Pochopení mám.