Umouněnka: Děkuji za čtení a rozumím. To, co popisuješ, mi ale nezní jako slepota - pokud máš ve svém okolí lidi, kteří se ti s tím mohli svěřit a o problému víš, zní to spíš jako potřeba si chránit vlastní hranice, a to je podle mě naprosto v pořádku.

Už jsem za život zažila a viděla leccos, ale to, o čem píšeš je téma, které mi opravdu dělá těžko na duši, nerada o něm čtu, ne že bych chtěla dělat slepou, ale není mi z toho dobře. Mám ve svém okolí pár žen, co si toto zažily a při jejich vyprávění mi vstávaly vlasy hrůzou. Děkuji za toto dílo, které je velmi k zamyšlení.

Miňko: Ale takhle statistika úplně nefunguje, že? Průzkumy samozřejmě nedělal google, ale kdo chce, může si s jeho pomocí dohledat studie z takového zdroje, který je pro něj věrohodný. I pokud by ses těch žen skutečně zeptal, je také možné, že by ti to prostě neřekly. Nebo je nenapadne, že do toho spadá i to, jestli něco takového zažily v jakémkoliv předchozím vztahu (včetně rodiny, ze které pochází). A taky se člověk musí umět zeptat. Ne obecně, ale konkrétně. Já třeba znám naprosté minimum žen, které nezažily nějakou formu sexuálního obtěžování. Sexuální násilí je taky násilí.

A co se týče těch vysmívaných změn - ne, opravdu nikdo nikomu nezakazuje flirtovat. Podařilo se třeba prosadit redefinici znásilnění, díky které se mimo jiné automaticky považuje za znásilnění pohlavní styk s dítětem mladším 12 let, a ne jako doposud, kdy se muselo zkoumat, zda dítě projevilo nesouhlas či nikoliv. Třeba takové 6leté dítě asi těžko může dát informovaný souhlas k pohlavnímu styku, nemyslíš? Zvlášť, když se takových činů nejčastěji dopouští blízká osoba, na kterou má dítě vazbu a je pro něj nějakým způsobem autoritou.

Taky už není za znásilnění považováno jen to, pokud násilník pro přinucení k sexuálnímu aktu použije násilí nebo jím vyhrožuje (případně využije bezbrannosti oběti, např. když spí), ale “stačí”, že oběť nějak projevila nesouhlas - verbálně, pláčem apod. I to je samozřejmě nutné prokázat, ale odpadá tak ono “proč se nebránil/a” (tedy nevyvíjel/a fyzický odpor), protože dneska už se ví, že velká část obětí prostě zamrzne, nebo se bojí fyzicky bránit, aby jim nebylo ublíženo ještě víc. Navíc fyzickou převahu prostě téměř nikdy oběti nemají. Jsou tam i další změny, jako vyšší sazby za některé ohavnosti a nový trestní čin sexuální útok (tedy nucení k jiným sexuálním praktikám, než je přímo penetrace).

No a další fajn změna - senátem prošel zákaz fyzických trestů ve výchově. A já myslím, že to je skvělá zpráva, protože pokud bylo doposud normální bít děti, proč by ty stejné děti, až vyrostou, nemohly bít další osoby, nad kterými mají fyzickou převahu?

Yana: Jeden na čtyři ohrožené... to je mi moc líto, Yani, muselo to být náročné a jsi skvělá, že z tebe vyrostla taková živá a zároveň empatická bytost, jak tě známe z tvé poezie. Děkuju za odvahu sdílet.

Vím Leslie, vzpomínám na dobu dětství byly jsme tři holčičky a máma věčně sama a táta hrubián a alkoholik, ani nevíš kolikrát máma řešila ukončení vztahu, ale bála se co by bylo dál, zazlívaly jsme jí to, trápila se, ale nikdy ten krok neudělala. A nedávno jsem napsala básničku, kde se dotýkám okrajově toho tématu, příště ji vložím, je tam vlastně vysvětlení že chápu ty ženy. No téma je složité a taky vím že psychický teror je mnohdy horší než fyzický a rozhodně vím že se to děje a otázka proč, má mnoho odpovědí a oběť po úvaze asi nějaké odborné poradenství a podporu potřebuje

Yana: Díky za přečtení Yani i za to, že ses nad tím citlivě zamyslela.

A ano, podle oficiálního vyjádření vlády v ČR zažívá nějakou formu partnerského násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to do textu nějak nevložit, protože je to snad ještě větší tabu - mužům se ještě spíš nevěří, nebo oni sami mají mnohem větší problém si připustit, že se jim něco takového děje. Obrovskou roli tam hraje stud a společenské stigma "slabocha". Ale nechtěla jsem, aby se to v té básni tlouklo s tím zamýšlením nad tím, kolik mužů se něčeho takového dopouští, když je tak velké procento ženských obětí podobného jednání.

A co se týče zamyšlení nad tím, že by sis snad poradila - já ti hlavně přeju, aby ses do podobné situace nikdy nedostala. Ale myslím, že se často zapomíná na faktory psychického stavu oběti (domácí násilí nevznikne ze dne na den a když někdo žije v plíživě vzniklém soustavném ponižování a strachu, má to své následky) a nebo třeba na její ekonomické závislosti na partnerovi. Ne každý má funkční původní rodinu, která mu může pomoct. A od toho tady třeba jsou ty organizace (a to v tomto ohledu je u nás stále pomoc téměř neexistující). A nebo od toho, aby těm ženám pomohli pochopit, v čem žijí, poskytly jim sociální, psychologické nebo právní poradenství (protože když tam jsou děti, odchod není tak jednoduchý, jak se může zdát). A nebo i od toho, aby pracovali s psychikou násilníků, kteří to dělat nechtějí a chtějí se naučit svojí agresi zvládat.

Každopádně domácí násilí není jen to, že jeden druhého zmlátí. Jsou různé druhy násilí, které se prolínají a na oběť mohou mít dalekosáhlé následky. Sociální izolace, ekonomická kontrola druhého, nadvláda a ovládání druhého, psychické a emoční násilí, ponižování, a ano, v nejhorším případě i to fyzické. Ale to není ze dne na den, člověku to dělá někdo, o kom si myslí, že ho miluje a mnohdy se tak i chová. Jenže se to období "lásky a omluv" a útoků střídá - tak, aby oběť právě neodešla.

Tohle je tedy těžký a složitý téma a je dobré uměním na takovou problematiku poukazovat, jen, přijde mi přehnaný každá třetí, nevím a nechci to teď vyhledávat, pravda že někoho takového znám, pravda že odejít může vždy a taky je pravda že někdy nepochopitelně zůstávají. No a také jsem někdy slyšela o tom, že i muži jsou týraní a pak je tu také otázka kolik dětských duší mučí jejich vlastní rodiče. Agrese pramenící z vlastní nespokojenosti a neschopnosti byla a bude. Sama nevím jak bych v takovém případě reagovala, ale doufám že bych si poradila a nečekala bych pomoc od jakýchkoliv organizací. Myslím že tak jedině u dětí které se nemají schopnost ani možnost bránit. Nezlehčuju ale tvůj příspěvek, rozhodně vnímám jaké to musí být zoufalství a současně strach

Kromě zmínky o zaručeně pravdivé statistice mne ještě zaujala zmínka o změně legislativy? Jak by ta změna měla vypadat? Jakože každej chlap kterej se na ženskou usměje nebo nedej bože s ní začne flirtovat by měl být okamžitě zastřelenej? No ono vlastně, proč ne. Demograficky je dokázáno že celosvětově bílá rasa vymírá a vlastně nejvíce k tomuto jevu přispívá extrémní emancipace a dále digitalizace života. Takže o nic nejde, statisticky je to jen otázka času. Takže s chutí do toho, půl už je hotovo...
Františku Villone

Čarodějky, víly
košťaty zlo víří,
s křídly „mee too“ letí
do veršů hrot míří.
Míří na tvé verše,
sonet ženské krásy,
na lásku, v níž srdce
nalezlo smír spásy.

Jaly je co trofeje!
Daly, co jim patří!
Nekorektní trocheje!
Sexistický vepři!

Jen krátký komentář - můj osobní názor. Že se jedná o závažný problém který není možné přehlížet, o tom není nejmenšího sporu. Naopak, já osobně bych byl pro daleko těžší trestní postih každého kdo se dopustí násilí na ženách. Ostatně jakéhokoli zbytečného násilí, to znamená snad vyjma násilí proti násilníkovi. A nechť už je procento postižených žen jakékoli, problém to nezlehčuje. Jen jsem zareagoval na tvrzení strýčka Googla že se jedná o každou třetí ženu. Je otázka v jaké sociální skupině Googl průzkumoval a průměroval. Pokud tedy každá třetí, musela být násilí vystavena buď moje matka, nebo manželka nebo dcera. Všechny to odmítly. Nějak mi to nedalo tak jsem se tedy dnes pozeptal svých známých žen a dívek v okolí. Zastihnul jsem jich kolem třiceti, mělo by tedy mezi nimi býti nejméně 10obětí. Jedna přiznala že dostala ve svých 10ti letech od otce na zadek protože mu rozstříhala vojenskou knížku. Druhá dostala facku od své matky když v 15ti uspořádala takovej mejdan že začal hořet dřevěný strop v baráku. Jedna kamarádka se s úsměvem přiznala že jí manžel (nyní už ex) dal facku. Neudržel se poté co zjistil že mu úspěšně vyluxovala milionové konto a při rozvodu ho obrala o zbytek. No a těch zbylých cca 27 na moji otázku odpovědělo zhruba ve smyslu: "cože, jestli na mně někdy vztáhnul ruku?! No to by mohl zkusit! To by bylo poslední co by udělal!" Nu což, pravděpodobně jsem oslovil jiný sociální vzorek než strejda Googl...

Hanulka: Homér: Děkuju, protože jestli jsme se dostali od toho, že je za tím nenávist a hysterie k připuštění, že problém existuje, tak je to skvělý posun. A odpovídá to i na otázku “Co pro to dělám.”

Jo, možná to píšu úplně blbě a tak, jak to nikdo číst nechce, to je možný. A možná o tomhle tématu fakt nikdo nechce nic vědět a už vůbec ne číst básně. Ale dělám to proto, že to chce ven a že to má pro mě smysl, i když je to nepříjemný. Protože rozvíření diskuze a pojmenování problému je první krok k tomu, aby se s tím něco dělalo.

K otázce co dál s tím - může být fajn podpořit neziskovky, které se zabývají prevencí a pomoci obětem, ostatně se díky nim konečně nějaké legislativní změny konečně pomalinku daří prosazovat.

Homér : Michale, touhu prolomit mlčení a změnit systém, který často obětem neposkytuje dostatečnou ochranu. Takové texty mají sílu otevřít oči a nastartovat diskusi, ano, ale tohle se tu dokola opakuje. A kdo co, pro to něco dělá ? JI odpovídat nemíním, protože nemá kinderstube, já jsem vždy slušná, a ničím jsem neútočila žádné kudrlinky nepíší, to překročila mez nějakého respektu, bohužel ! Odpověděla jsem jen a pouze tobě . Společnost je velmi zkažená a co s tím dál ? Co pro to děláte ? Hezký den !

Hanulka: Kačka včera jen za cestu busem mezi Plzní a Borem u Tachova potkala hodně divnejch chlapů a poloúchylů. Jednou se třebas šla na Majálesu vyčůrat pod strom a někdo ji zezadu zespodu šáhnul na čůrající pipku a utekl. Tebe Hani nikdy nikdo neobtěžoval?

Hanulka: Snažila jsem se o slušnou diskuzi, ale vzhledem k tvému vyjadřování to moc nejde. Pouze poukazuji na věci, které může být nepříjemné slyšet. Tím, že do toho co píšeš přidáš ozdobné kudrlinky, se nijak nezmění význam tvých slov a jejich útočnost.

Leslie : važ svá slova, jsi moc mladá na to - aby si někoho urážela. To, že jsem ti poradila, aby si nezahořkla, bylo myšleno dobře – jako snaha pomoci nahlížet na svět otevřeně a s nadějí. Tvoje reakce naznačuje, že vnímáš tuto radu jinak, možná jako nepochopení pohledu nebo emocí. Někdy lidé reagují obranně, když mají pocit, že jejich zkušenosti nejsou plně oceněny. Snažím se druhým pomoci vidět svět pozitivněji, což je krásné. Nepoužívej slovo "diktuji" nic takového nedělám, již na tebe nebudu reagovat jak to utnuli ostatní. Hezký den !

Hanulka: Ale upozornění na alarmující průzkumy naší společnosti nazýváš hysterií a diktuješ druhým, jak by se měli cítit a chovat. Můžeš to nazývat zahořklostí, ve skutečnosti o mně nic nevíš - jen vkládám své minulé prožitky, zkušenosti a vypozorované jevy do básně, kterou se snažím upozornit na dost zásadní problematiku. Chápu, že tohle téma není pro každého. Pokud tě to tak dráždí, nemusíš to přece číst.

Jinak se opět neshodneme - za mě s bolavým nitrem spíš člověk vstoupí do dalšího toxického vztahu, já tedy myslím, že je lepší si zranění první zahojit a o svoje nitro se postarat sám.

Leslie : to není o tom, co kdo unese, musela jsem unést v mém životě těžká břemena, ale nikdy jsem nezahořkla. Víš, když někdo zahořkne a má bolavé nitro, nejlepší lék je láska.
Ale bohužel ty musíš mít vždy pravdu, jednou na to přijdeš, věř. Pokud vládne chlad a hořkost, nenajdeš vzorec pro další krásné žití. To je můj pohled. Přeji ti opravdu lásku !

koiška: LadyLoba: Dandy: Moc děkuju za čtení a milé reakce.

Orionka: Pseudo, protože mi to asi nepřijde na dobrý slam dostatečný a hlavně bych si netroufla na živé vystoupení - a to je teprve opravdový slam. Ale moc děkuju, potěšila jsi mě.

Hanulka: Chápu, že pocit ohrožení a ztráty bezpečí, který v člověku můžou některá fakta vyvolat, někdo prostě neunese. Někdo není schopen změny vidění světa a samozřejmě to ani není povinnost - každý má nárok se dívat na svět jak chce. Nicméně ta statistika jsou doložená fakta.

Co by tomu řekli muži? Nevím, ať se případně vyjádří. Já si myslím, že pokud nic podobného nedělají, není to proti nim přece nijak mířeno. Nikde neříkám, že jsou takoví všichni. A o emoční pohodu násilníků se nestrachuji. Osobně v tom nenávist nevidím, ale to už je věc každého, jak si text vyloží.

Miňko: Díky. Pro ověření stačí napsat první dvojverší do googlu.