LadyLoba: To je dost klidně možné a budu ráda, když se mi pokusíš nějak objasnit, jak jsi to myslela. Možná jsem to jen nepochopila já a zvítězila frustrace z toho, že tomuhle problému všeobecně vážně moc lidí nerozumí, což je pochopitelné, ale zároveň dost těžké.

Leslie: asi nedošlo k porozumění ani komentuje ode me

Miňko: koiška: Hanulka: Jozef Brezovský: Dandy: LadyLoba: Nějak nevím, co na ty komentáře říct. To je mýtus romantické lásky v naší společnosti rozšířený natolik, že vám stav popsaný v básni přijde normální nebo dokonce žádoucí? Možná jsem to jen napsala tak, že to je pro běžného čtenáře neuchopitelné. Rozumím tomu, že pokud si něčím takovým člověk neprojde, asi si to vůbec neumí představit, pokud nemá hodně nastudováno v oblasti psychologie a psychopatologie. Ale i tak si říkám - pokud někdo někoho opakovaně rozkládá a zase skládá dohromady s tím, že z toho rozkladu nakonec vzejde jiný - nejen že ho "pachatel" připravuje o ty části osobnosti, které mu byly vlastní, ale ještě mu tam postupně podsouvá to, co je v jeho vlastním zájmu...určitě bych to nenazvala obohacením. Spíš vymýváním mozku.

Ale jak říkám, je to složité téma, se kterým asi moc lidí není obeznámeno, a zjevně se mi to nepodařilo dostat do básně tak, jak jsem zamýšlela. Už takhle mi to přišlo moc polopatické a zjevně ne, takže si beru ponaučení, že předat tohle téma většině čtenářů básní mi prostě moc nejde.

Každopádně díky všem za přečtení a za to, že vás alespoň zaujala, když už nejspíš nedošlo k porozumění.

Krásna úvaha

Leslie : rozumím ...

Zajimavá,cozanikne ,co přibyde..
Bude lépe?
Bude húř?

Zajímavá...

Takže tě vlastně obohatil?

Líbí

Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.

Hezká jarní poezie, je křehce žlutá a srdce v ní bije...

Žít za tím ... Pecka

Zabolela.

Přežit se dá téměř vše,však jakou sedlynu hořkosti to vnás zanechá,nevýme mnohdy sami,je jak niterní magma co sem tam vyjde na povrch jako slzy,s otázkou proč?

Tak tohle je opravdu silná zpověď, ta sloka s Popelkou je povedená a samozřejmě celé je to děsivé, kdoví zda si to uvědomuje jak se podepsal na tvém životě, kdoví jaké výmluvy by použil. Být rodičem není jednoduché a v mé profesi se myslím velice často setkávám právě s lidmi, jejichž rodiny to prostě nezvládaly, nedokázaly dát lásku citlivé dětské duši, jen bolest

Je to o fotříkovi? Dcera snad o mně tohle nikdy nenapíše.

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6582-lopata

Můj fotr je strašně namachrovanej, já to nedávám.

Dobrý dílo, člověku to i pomůže.

Je to fujtěžký, ale popsáno skvostně. Inu každý máme hromádku svého šrotu... Vlastně cizího.

Leslie : je to teď těžké, postupně se z toho může vynořit něco nového - síla, hlubší pochopení sebe sama nebo dokonce pocit svobody. Často máme větší sílu, než si uvědomujeme. Díky a drž se !

Hezké

puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.