Co může být smutnějšího, než pěkné básně, které tady na psancích zapadly bez povšimnutí, ako prstýnky v dláždění. Jsou to pěkné básničky.

No prosím prosím... Já sám se tím neřídím.

Tak jsi ještě málo svobodná. Strč si na začátek malé. Uleví se ti.

K tobě si chodím pravidelně pro nové poetické patvary a češtinářské kuriozity. Dneska vyhrál pojem BOJNÉ SRDCE.

Kdybys byla víla, byla bys brčálově zelená, na ochutnání kyselá a světélkovala bys efemérně nad romantickou podvečerní bažinou. Z bažiny oné by trčely chlupaté ruce všech těch blbounů, co se za tebou vydali, aby tě zkrotili, uchopili do pracek a odtáhli někam do sklepa. Není to jediné velké písmeno na začátku básničky zbytečné?

vylézám z pod kamene a fibriluji samým ščestím

proč taky neumím tak roztomile popsat radost? Přiznej se, ty máš v mozku nějakou cévu navíc.

Jsi blázen.

přesně tak, krásný. Krutý a krásný.

Líbí se mi to. Je to poeticky jemný a zralý obraz. Zachytil jsi melancholii okamžiku jako fotonegativ zachycený v ulicích. Stačilo pár řádků.

Sex z rozumu, honění, prstění, prc. Pěkný homeoffice. To se musí na výkazu práce hezky vyjímat.

shane: no puero je známější značka než gajda.

Všichni jsou už v Mexiku.

Teda až na chudáka Billa, ten to nestihne. Kdosi ho odkrouh. Kdosi byl rychlejší. Kdo to byl?

Byl to Shane.

Děkuju

á, takže mám pravdu.

Zřejmě bychom takovou kategorii museli pečlivě definovat. Aby se něco jmenovalo srdcobolná, to je takové krkolomné. V zásadě sis odpověděla sama tou LESLIELOVKOU.

Přeji rychlé roztavení.

Ponurá? Proč ponurá? Melancholická. Ano, snad melancholická. Ale Freud ve mně tam vidí jeden skrytý erotický symbol za druhým. Ve světle tohoto pak ti ptáci, co se rvou do úst.. no, ušklíbám se nad tím začátkem. Ale krása poezie tkví v její významové pestrosti, ve slovech, které v každé individuální mysli vykreslí docela jiný obrázek. Ano, poezie je velkorysá.

Měla bys mít na psancích vlastní kategorii v roletce.

Hezké. Jo a krátké! Jako ty klíčky od auta.

Zajímavý je ten obrat, že ledovce srdce už zahájily tání. Ten činný rod. Třeba já vnímám ledovce a příroda zřejmě taky, jako cosi, co se aktivně vlastním přičiněním nerozpouští. Proč taky. Ledovci je ve své formě dobře. Potřebuješ k němu něco jiného. Něco co je roztaví. Podle všeho tedy je nablízku ten onen, který ledovce roztavuje. Nebral bych mu zásluhy. Přináší přece jaro.

Nemyslím, že je to zrovna sen. Jen nový začátek. Paradoxem života je, že když už na pohádky věřit přestanem, tu pravou na nás osud už přichystal. Hezké, pěkný zastřený nepravidelný, nevtíravý rým.

Kam kráčíš? Jeden by řekl, že v mládí jsou nové začátky cestami za novými cíly, ale ve stáří nové začátky možná jen iluzemi, které nikam nevedou. Snad je to jen otázka pohledu - tedy, to kam kráčíš není možná tak významné, jako to, kam se můžeš vrátit.

(básnička milá. K zamyšlení)

Vydařená věc. A hezký klidný přednes.