Mně to teprve čeká...Bože pomóc!!!. Já chci ženskou. Ne slovo ,,ženatý" v kolonce občanského průkazu.

Ano, kdybych nepoznal Psance asi bych počítač vyhodil. Ale je to přesně tak...Na život lidem nezbývá čas pro samá sdílení a sledování obrázků....a to jsem hodně křovák, přesto i já otročím hlavně poezii, empatii a ruštině....upssss

Jo Středa!! popeláři pojedou....uberu krmnou dávku, zvýším výkon...snad to přejde.

Mohu ruštinu??

Vlastní vinnou?
sám pod peřinou
krb dohořel
ruka svírá ....
knihu
snů.

Terri42: Děkuju mladá ženo.

Ženy též si naříkaly
pánu Bohu vynadaly
ať roly párům rozdělí
slíbil, že je podělí.
Muži bolest budou mít
snad nebudou tak
moc klít.
Zanedlouho ženy
brblaj zase ať
je Pánbůh rychle spase
rodíme si pěkně v kleče
manžel s hrůzou čeká breče
a najednou,,,,, toť se ví
u souseda řev šílený.

Paráda, nabíhaly obrazy, pocity, postoje
slunce spojí Nás v leže i ve stoje.

I pěšky šourá se k tobě
supíc v hněvu a
velké zlobě
že koště neprošlo emisemi
jak obšťastní tě na kamenech
když nohy má samí bahno a mech

Kolik poloh jen člověk má
někdy katanu tasí
jindy křesťanskou strofou
své příznivce dojímá.

Taky nekoukám pod nohy a míjím zítřky.

I zřekla se amnestie a od pout ztratila klíč.

Doba stažení do sebe a budování pláště nejlépe impregnovaného láskou aby neprotekl.

Dědové jídlu rozumí
však prdel utřít neumí.
Ten můj mne bůčkem ládoval
na procházce pak ten průser
jehličím šmirgloval.

Když se občas ve slově opakuju, tak se vždy leknu a hledám náhradu. Mám to natolik vžitý, že to se mnou vždy škubne, ale tady jde o zdůrazňování téhož v rozdílných alternativách tak to škubání odpustím. Postojově krásná.

Velice zajímavý a opět neobvyklý. Co sis přestala sypat popel na hlavu tak jsi kreativní až to nestíhám pobrat. Ale mám radost.

Yana: Psavec: Děkuju za nahlédnutí pod pokličku. Nevařím poslední dobou často.

LadyLoba: Dandy: Brigita: Děkuju všem. Vypotil jsem to po celodenním maratonu. taková rehabilitace.

Láska vždy balancuje mezi touhou a odmítnutím. Odmítnutí je nejvymakanější manipulací nejen člověka ale i zvířat. Touha je nejvzdálenější potravina duše jenž Nás zmítá hlady držíc se vždy na dohled nikoli na dosah. Občas jsme prostřeným stolem s hostinou k němuž nikdo nedorazil.

Jiskřivé exploze vnímání
v empatii mne dohání.