Hřebíček vypadá jak človíček?? Jak já k tomu přijdu a ještě do hlavy mě mlátí.....děvče tebe potkat, beru si helmu.

Nemá to chybu, smekám před Vaší společnou tvorbou. Je to podmanivé.

Ticho je řečí boha,
slova špatný překlad pouhý.
Však i motýl křídla má
a vzletná pak jsou i
slova plazivá.....

...a Já do vínku ti dávám
ať uchopíš co otec chtěl ti říct
ať máš vlohy vnímat semafory
ať duše vidíš, nejen stroje
ať s hlavou nahoře zvedáš
co je dole.
Ať zbrojí tvou budou vždy
tvé postoje co šeptá
ti nyní ve stoje Táta.

Hlavně běda tomu ,kdo příběhy nemá.

Každý je kalichem prázdným či plným. Plníme , rozlíváme či jsme vyschly, možnosti máme, jsme bezední.

Moc hezký. Touha je silný zdroj energie. je to jako štěpení atomu vášně na molekuly částic kdy polibek je reaktorem a vše je kolem tak nějak radioaktivní, ale netoužíme po záchraně. Chceme být rozpuštěni v letmém dotyku rtů v absolutno.

Klam?? fenomén to znám.
Přesto nyní zapadá do soukolí
všedních dní.
A kde je realita??
Je pohřbená již, či jen skryta?
Kdo ještě ty rozdíly vidí?
Co udělá iluze z lidí?
Stíny z mlhy.

Ti dva už dávno se znaly
to ještě za luxusní
jevily se hrady.
Slovíčka utkala jim cestu k sobě
přesto že stovky let
už leží spolu v hrobě.

Barde , barde roven králi
tvé verše kdysi všichni znaly
také tvoje báje a britské háje
s dívkou jménem Brigita ve větru
tancovaly.

Košile drátěná spodky plstnaté
halena z kopřiv zadky nahaté
hromada zbroje pod postelí leží
kord vztyčený však na hlídce střeží
rozťal před chvílí již dvě půlky
marně běžela před rytířem
schovat se do komůrky.

Alchymisto Darku co za lektvar pořídil jsi na jarmarku? Brigita se napila , do tebe se zbláznila. Láska ve Vás krásně hoří doufám že hned nedohoří. Pilně spolu přikládejte záležet si na všem dejte. Pro křesadlo rychle běžím, troud v kapse suchý střežím. Jakmile potkám hořlavinu svalím na Vás všechnu vinu. Kdo má mít nervy s Vámi básně sdílet na samotce při tom kvílet.

Pěkná předehra.

Vaouuuuu. Potlesk ve stoje, zvoňte orloje. Tady chvějí se pavučiny a cunami pod oceány vzdouvají se a vlní. Brilantní říci spolupráce se my příčí z toho vášeň tryská, křičí a lože rozvrzaně naříká, z prken suky na zem padají. Snad i je potom do děr zandají. tam a zpátky než lepidlo zaschne..

Jo měsíc ten hlavy motá
ale hledíc Nám přes rameno
krásně skládá básně, vždyť
ta luna je umění příčina.

Hranici nastavuju
Jaroslavem se motivuju
je to snadné??
pálit mosty, když má
toho člověk dosti.
Není...vskutku není.

Heuréka, ty chrámem, srdce zvonem.
Jako František svými slovy
zavoněla jsi my domovem.

Tomu říkám erotická kultivace
na školách rodinné výchovy
to variace v níž jemně
ne však skrytě v studentech
zpřetrhali by se nitě
mendráků a splínů jenž
mají dnes za vinu
schizofrenie kocovinu.

Rybí prsty na večeři
už se šeří, už se šeří
pískáním se povzbuzuje
když doutnáky zapaluje.
Vyděšený pejsek ráno
toť se ví, k snídani
lidské prsty utržené
snad ze vzteku
sníst se nestydí.

Jsme generace vlastního druhu
kterou v mládí učily říkat soudruhu
později pak Pane netušíc co se stane
až soumrak inteligence z Nás
rozum vyvane.