Škoda , že si nevážíme lásky , když ji máme a nepracujeme na ní, na jejím rozvíjení, aby neuvadla, a když se ztratí, jsme vykolejení a chtěli bychom vrátit zpět, a ono to někdy nejde... pak pláčeme a rveme si vlasy, jak jsme byli hloupí, slepí, možná necitliví,jistí si něčím, co je tak křehké a tak lehce se rozbíje... a najednou máme prázdné ruce a ne a ne je zaplnit...
evoluce vztahu a redukce citu? - je to jen na nás samých...říká se : jaký si to uděláš, takový to máš... prostě jsme jenom lidi, i ti na druhé straně, a každý vnímáme přítomnost jinak - nakonec i minulost... to jsem se rozpovídala...

pravda, je potřeba uvolnit své emoce,zvlášť když je druhá strana nevnímá,ale ta míra, jak říkáš... každému to někdy ujede,no a pak nezbývá než zase slepovat...

Amelie M.: díky,já vím...to ta dýňová atmosféra..

Pampeliška13: děkuji

Zamila: díky

Yana: díky za zastavení a podporu...útěchu?

This is nice...

Amelie M.: vždyť jo, já to pochopila, jen na začátku mě to zmátlo, než jsem se dobrala konce...

i takový je život... pěkné vystižené...ještě , že se tomu člověk umí i zasmát... HAHA

hezká, ale napadla mě třeba flétna... já vím, asi je to zobecněné... jen mě ten houslista trochu zmátl...

Mám srdce batolete, - krásné...

krásně vyjádřené... líbí se mi ...

Ach,ti muži...škoda jich, na střechách jsem zaslechla už jen potutelný kočičí smích...

Nádherný...

a ted už nežíkej, že nejsi čtená...

zajímavý námět, je to pěkný...

a vidíš to je dobrý, líbí se mi... zvlášt konec...

poezie je to luxusní...

co všechno nás napadá, když čistíme náhrobní kámen... hezká,smutná...

Určitě je lepší zvolnit a mít čas si život vychutnat...