kmotrov: Zajímavý postřeh. :-)

Sebastián Wortys: Děkuji za komentář i publikovaný článek. :-)

I mě pobavila. :-) Někdy mívám podobný pocit, ale to "střevo" bývá často i chodec.

Porcupine dilemma. Hezky vyjádřeno. Ale jinak to nejde. (Viz také https://en.wikipedia.org/wiki/Hedgehog%27s_dilemma .)

Sebastián Wortys: Připravil/a jsem verzi se zvýrazněním jako zápisek: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=5914-osudovy-syzygos-sl
ova-a-puvodci . Pracoval/a jsem s nimi tak, že jsem si všechna slova napsal/a na papír a prostě z nich začal/a vymýšlet příběh. Ani jsem se nemusel/a moc vracet a opravovat, což u mně někdy nastává.

Nepředstavitelné. Ale dobrá blbůstka... :-D

Sebastián Wortys: :-D

Líbí se mi hlavně způsob vzniku. :-) Nedávno tu trochu podobným způsobem (ne úplně stejným) vzniklo moje dílo Osudový syzygos ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37667-osudovy-syzygos ) - různí Psanci navrhovali v diskusi ( https://www.psanci.cz/diskuze.php?diskid=5289-psanecka-basnicka-
soutez ) slova pro básnickou soutěž a já jsem z nich pak sestavil/a soudržnou povídku.

Sebastián Wortys: "To, že ji nepoužiješ ty, tak neznamená, že nemůžeš být jedním z mezičlánků" - máš pravdu, to mě nenapadlo.

Pokud máš známé z oblasti fyziky, určitě jim svoje fyzikálně filozofické nápady říkej. Na oficiální cesty se nespoléhej, ty se totiž často víc zabývají původem myšlenky a její formou než skutečným obsahem a významem; příkladem, který to ilustruje, je Sokalova aféra ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokalova_af%C3%A9ra ).

Lilyodjinud: Aha. To je dost pravděpodobné, metafory nechápu často. V tom případě se omlouvám.

Chápu. Je to hodně zvláštní pocit. A ten název se k tomu moc hodí (technické podrobnosti na https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_404 ).

Sebastián Wortys: Souhlasím, že je možné, že jsou lidé potřebným mezistupněm vývoje něčeho nového, budoucího. To konec konců předpokládal už Friedrich Nietzsche.

Ta metafora s lešením je celkem dobrá, ale neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít? Vždyť oni nejlépe vědí, kde to lešení budou nejvíc potřebovat. Lidé, kteří sice vidí stavbu zdi a třeba o ní i něco vědí, ale stavět neumějí, jim to lešení mohou snadno postavit někde vedle nebo nakřivo. Možná je chyba v systému, který posuzuje fyziky ("zedníky") jen podle výkonu, tlačí je k co největšímu výkonu a co nejdřívějšímu publikování výsledků a nedává jim dost prostoru na vedlejší a podpůrné činnosti.

Může se stát, že jednou objevíme (nebo alespoň zaznamenáme) jiný vesmír, který bude jinak nastavený než ten náš. V takovém případě se nejspíš drtivá většina dnešních předběžných úvah ukáže v praxi nepoužitelná a budeme muset narychlo vymyslet nové teorie, odpovídající experimentálně zjištěným faktům. (Pokud bychom totiž nebyli jasnozřivými věštci, naše současné úvahy o novém vesmíru by se pak tomu skutečnému nejspíš podobaly asi tolik jako postavy seriálu IT Crowd skutečným programátorům.) A předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být na vymýšlení těchto teorií připraveni a mohou nás inspirovat, v tom mají jistě nezastupitelnou hodnotu – ale především pro ty, kdo ty teorie jednou budou vymýšlet, což budou skutečně zaměstnaní fyzikové. Já nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním.

V zásadě souhlasím. Přikláním se ke slabému antropickému principu, tedy konstatování, že přírodní zákony jsou nastaveny tak, že umožnily náš vznik. (Což ale rozhodně neznamená, že by nemohly umožnit náš zánik a vznik něčeho mnohem pozoruhodnějšího než nás.) Příčinu určitého nastavení fyzikálních zákonů neřeším, protože se zdá, že se nemohou změnit, natož abychom je mohli změnit my. Mnohem praktičtější je zkoumat ty konkrétní zákony, které ve vesmíru platí.

Několik slok je hodně povedených, jiné spíš nic moc (kupodivu ty původní Erbenovy mi v tomto kontextu připadnou horší). "Světnici" bych asi nahradil/a kuchyní.

Zprvu mi to evokovalo Barnevernet, ale na konci mi spíš bylo líto té domovnice. Ale jako celek se mi ta parodie celkem líbí.

Myšlenka citového vztahu květináče ke květině mi připadne hodně nezvyklá, ale asi je to dobrý nápad. Vadí mi tam však chyby v měkkých a tvrdých i/y: "lásku jsi my nedala" - má být "mi nedala", "dej my hlínu" má být "dej mi hlínu" a "Pro mne oni voní" - nedává mi smysl jinak než "ony voní", protože jsou tam orchidej a kopretina, žádný "on".

Jsou to slova, která k sobě mají nějakým způsobem blízko. Je to spíš vyjádření sekvence pocitů, ač formátem připomíná překladový slovník. Hodně na mě působí dvojice "podraz - demagogie", která se mi pojí s dnešní politickou scénou.

Asi tu báseň nedovedu posoudit, ale dokážu si podle toho to knihkupectví představit a poznám, že to není knihovna.

Hanulka: Nikytu: Přesně to bych si přál/a také. Moc děkuji. :-))

Děkuji za sdílení zajímavého zážitku. Líbí se mi, jak jsi tu situaci vnímala, že jsi nebyla nervozní a vystrašená.

Amelie M.: Děkuji za komentář a jsem rád/a, že Tě potěšila vedlejší myšlenka. :-) I vedlejší myšlenky jsou důležité. Mimochodem, myslím, že v lidské společnosti to někdy bývá také tak - třeba může být zaměstnání, které člověka živí, ale současně ho ničí a pomalu zabíjí.