Klára Anna Keclíková: Zajímavý nápad. Děkuji za přečtení a komentář. :-)

Připomínáš mi jedno malé sympatické zvířátko, jehož nejlepším přítelem je medvídek Pú. ;-) Třeba se v tobě skrývá víc, než si myslíš, a jednou vykonáš hrdinský čin.

A co se týče básně... první sloka mě hodně oslovuje, ten zbytek už tolik ne, ale básně už jsou takové.

Tvoje pokračování mě potěšilo a pobavilo, nejvíc „Rozhodně se to sem nedá přidělat trvale, :D. Vydržel jsem to jen zhruba čtvrthoďku, dokud mě to neomrzelo, :D." :-D Ale ty smajlíky jsi tam dávat nemusel; tím jsi chtěl naznačit, že ses při psaní smál, nebo že se smála ta postava? Nebo to má znamenat pobavený tón hlasu?

"tu část, kterou právě osaháváme, nemůžeme současně i vidět, protože nejsme průhlední" - hezká myšlenka :-)

"Každý se zajímá o něco odlišného, takže ty bys nejspíš dokázal vymyslet zase něco jiného, co by nenapadlo mě" - tato myšlenka se mi také velice líbí.

Přezdívky Nezík a Prochy mě pobavily. :-D A u zajímavého českého týpka jsem se smál/a a smál/a... :-D

Mimochodem, pro uvedený účel by se asi hodil víc diktafon než Pichtův psací stroj. Jednak je to s diktafonem rychlejší a jednak je výrazně levnější. Ale to nevadí, třeba je Aldo Novák fajnšmekr nebo tam nechce elektroniku... (Nebo ho prostě nenapadlo zkoumat diktafony...)

Ačkoliv se v poezii nevyznám, intuitivně souhlasím s Orionkou, ty rýmy jsou tam spíš na obtíž. Bylo by lepší z toho udělat prózu a doplnit podrobnosti a vysvětlivky. Ta sloka s farmaceutickými společnostmi mi připadne hodně zajímavá, ale chybí tam odpovědi na spoustu otázek, pro mě by to chtělo všechno dokreslit a dovysvětlit. Chápu třeba správně, že to stéblo zastupuje léky?

Sebastián Wortys: Já osobně překvapení nevyhledávám, takže mi jejich absence při psaní díla nevadí. (I při tom ale člověka potká nejedno překvapení při studiu podkladů nebo souvisejících experimentech. Další překvapení skýtají reakce čtenářů, pokud jsou ochotní se o ně podělit.)

I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu .

Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intui
ci-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou.

Od toho vegetariána to začíná být moc sympatické, myslím, že se štafety rád/a ujmu.

Sebastián Wortys: Také myslím, že je tato epizoda povedenější, a těší mě, že si ceníš užitečných informací. :-)

Podobnost s Láskou v housce tam vidím také. Hlavní rozdíl je, že tam šlo o rychlé občerstvení, zatímco zde o drogerii.

Ekologické následky různých druhů odpadků jsou samy o sobě důležité a dost rozsáhlé téma, až se obávám, že je nad možnosti uvažování běžných laiků. Přitom plýtvání vidíme všude kolem sebe a lidé ho nezřídka podporují jednoduše svým nevědomým chováním - restaurace třeba nemůže nabídnout devět velikostí nějakého jídla, protože zákazník, který by si nebyl jistý mezi velikostí číslo tři a velikostí číslo čtyři, by si nevybral ani jednu. Prostě proto, že tak lidský mozek funguje. (Pro podrobnosti viz např. knihu Jak drahé je zdarma - https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-drahe-je-zdarma-116947 ) A je těžké s tím něco udělat. (Ale za ten postřeh s hlodavci a plísněmi rozhodně děkuji.)

"salámová metoda - nejlepší věta": Děkuji. :-)

soukromé povídání - Myslím, že záleží na situaci. Když u jediné otevřené pokladny stojí pět zákazníků a ten první se s pokladní vybavuje o tom, jak jeho pes honil po poli zajíce, toho jednoho zákazníka to možná potěší, ale zbylé čtyři to naštve. Podobně když obsluha u ochutnávkového stánku nemá co dělat, může efektivně nabízet ochutnávku kolemjdoucím, zatímco když si s někým povídá, kolemjdoucí se tam téměř jistě nezastaví, ani kdyby chtěli/y. Naopak v takové venkovské prodejně, kde je pokladní odpočatá/ý a má na všechno dost času, to může fungovat dobře. Mě osobně docela štve, když jdu k pokladně vyřídit celkem triviální požadavek a zákazníci přede mnou si nechávají pomalu předčítat všechny možnosti a o všem se ujišťují. Myslím, že na triviální požadavky by měla být zvláštní expresní pokladna, aby se oddělily od požadavků komplexních. (Takto to totiž jen nutí lidi, aby triviální požadavky, kde to jde, vyřizovali elektronicky.)

S tím rozporuplným pohledem je to velmi zajímavý postřeh. Myslím, že podobně rozporuplný pohled má asi většina lidí. Člověk totiž na svoje okolí jako celek jen stěží může mít jednoznačně kladný nebo jednoznačně záporný názor. Vždy na tom okolí totiž je schopen najít aspekty, které se mu smrtelně hnusí, a jiné aspekty, pro které pro něj má smysl žít. Takže při vyjádření jasného názoru musí člověk pojem "světa" či "okolí" redukovat na určité aspekty, ke kterým se dovede jednoznačně vyjádřit. V tom prvním případě v epizodě to byla městská krajina venku, v tom druhém zase obchodní praktiky v hypermarketu.

Děkuji za reakci délky, jakou si ta epizoda zaslouží. :-)

kmotrov: Zajímavý postřeh. :-)

Sebastián Wortys: Děkuji za komentář i publikovaný článek. :-)

I mě pobavila. :-) Někdy mívám podobný pocit, ale to "střevo" bývá často i chodec.

Porcupine dilemma. Hezky vyjádřeno. Ale jinak to nejde. (Viz také https://en.wikipedia.org/wiki/Hedgehog%27s_dilemma .)

Sebastián Wortys: Připravil/a jsem verzi se zvýrazněním jako zápisek: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=5914-osudovy-syzygos-sl
ova-a-puvodci . Pracoval/a jsem s nimi tak, že jsem si všechna slova napsal/a na papír a prostě z nich začal/a vymýšlet příběh. Ani jsem se nemusel/a moc vracet a opravovat, což u mně někdy nastává.

Nepředstavitelné. Ale dobrá blbůstka... :-D

Sebastián Wortys: :-D

Líbí se mi hlavně způsob vzniku. :-) Nedávno tu trochu podobným způsobem (ne úplně stejným) vzniklo moje dílo Osudový syzygos ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37667-osudovy-syzygos ) - různí Psanci navrhovali v diskusi ( https://www.psanci.cz/diskuze.php?diskid=5289-psanecka-basnicka-
soutez ) slova pro básnickou soutěž a já jsem z nich pak sestavil/a soudržnou povídku.

Sebastián Wortys: "To, že ji nepoužiješ ty, tak neznamená, že nemůžeš být jedním z mezičlánků" - máš pravdu, to mě nenapadlo.

Pokud máš známé z oblasti fyziky, určitě jim svoje fyzikálně filozofické nápady říkej. Na oficiální cesty se nespoléhej, ty se totiž často víc zabývají původem myšlenky a její formou než skutečným obsahem a významem; příkladem, který to ilustruje, je Sokalova aféra ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokalova_af%C3%A9ra ).

Lilyodjinud: Aha. To je dost pravděpodobné, metafory nechápu často. V tom případě se omlouvám.

Chápu. Je to hodně zvláštní pocit. A ten název se k tomu moc hodí (technické podrobnosti na https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_404 ).

Sebastián Wortys: Souhlasím, že je možné, že jsou lidé potřebným mezistupněm vývoje něčeho nového, budoucího. To konec konců předpokládal už Friedrich Nietzsche.

Ta metafora s lešením je celkem dobrá, ale neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít? Vždyť oni nejlépe vědí, kde to lešení budou nejvíc potřebovat. Lidé, kteří sice vidí stavbu zdi a třeba o ní i něco vědí, ale stavět neumějí, jim to lešení mohou snadno postavit někde vedle nebo nakřivo. Možná je chyba v systému, který posuzuje fyziky ("zedníky") jen podle výkonu, tlačí je k co největšímu výkonu a co nejdřívějšímu publikování výsledků a nedává jim dost prostoru na vedlejší a podpůrné činnosti.

Může se stát, že jednou objevíme (nebo alespoň zaznamenáme) jiný vesmír, který bude jinak nastavený než ten náš. V takovém případě se nejspíš drtivá většina dnešních předběžných úvah ukáže v praxi nepoužitelná a budeme muset narychlo vymyslet nové teorie, odpovídající experimentálně zjištěným faktům. (Pokud bychom totiž nebyli jasnozřivými věštci, naše současné úvahy o novém vesmíru by se pak tomu skutečnému nejspíš podobaly asi tolik jako postavy seriálu IT Crowd skutečným programátorům.) A předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být na vymýšlení těchto teorií připraveni a mohou nás inspirovat, v tom mají jistě nezastupitelnou hodnotu – ale především pro ty, kdo ty teorie jednou budou vymýšlet, což budou skutečně zaměstnaní fyzikové. Já nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním.

V zásadě souhlasím. Přikláním se ke slabému antropickému principu, tedy konstatování, že přírodní zákony jsou nastaveny tak, že umožnily náš vznik. (Což ale rozhodně neznamená, že by nemohly umožnit náš zánik a vznik něčeho mnohem pozoruhodnějšího než nás.) Příčinu určitého nastavení fyzikálních zákonů neřeším, protože se zdá, že se nemohou změnit, natož abychom je mohli změnit my. Mnohem praktičtější je zkoumat ty konkrétní zákony, které ve vesmíru platí.