Galerie Prokleté ruce - Portréty postav od Máta
Kresba černou a bílou pastelkou a fixem na černý papír. Formát A4. Model Leighton Meester.
13.10.2014 - 14:38Leslie: Já samozřejmě vím že je, jen jediný stín který tam šel zachytit byl stín pod vlasy. Pak se i zaoblení ztratí :-)
13.10.2014 - 14:32Máta: No jo, mladé tváře bez vrásek, to je to nejtěžší... Ale kolem tváří sis se stíny hezky pohrála, čelo taky přeci není úplně rovné, ale trochu se zaobluje ;-)
13.10.2014 - 14:20Leslie: Díky moc. Co se týče plochy čela, nemohla jsem mu ubrat na světle a tím ho zatlačit dozadu, vzhledem k pozici hlavy a směru dopadajícího světla, ani ho nebylo čím "rozbít". :-)
13.10.2014 - 14:08Hezká práce kolem očí a pusy, ale připadá mi, že kořen nosu maličko ujíždí a velká bílá plocha čela trochu ubírá na plastičnosti. Ale celkově fajn!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kolonialrambo [17], jingjang [17], Flash Gordon [16], Trpaslík [15], Láva1998 [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
