Procházím mezi stoly a nasávám koncentrovanou spontánnost, seprané džínové vesty, máničky, opilec spící s čelem přibitým ke stolu. Objímající se páry plouží po parketu a všem se pohybují rty v melodii "po cestě klikatý....", v polovině dá kapela "Uzenáče", "Florenc" a "Spálenou", "to jsem zvědav co bude na závěr", pochybuji, od jednoho stolu se ke mně donese už značně rozjetý nápěv "...kamna kouří, kamna kouří, kamna kouří...". Mám jasno.
