|
Omlouvám se, že nemám tolik času jako kdysi, ale snad se po dlouhé době vložené dílo bude aspoň líbit :)
|
|
3x5x9, ze Sázavy.
|
|
Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......
|
|
PvP
|
|
Tahle je pro tebe tati... Vím, že to máš těžké (říkej si co chceš) , ale já to chápu. Tahle je pro tebe. Protože s tebou bydlím a i když máš občas své nálady (a já časté zarachy) mám tě ráda. Pro mě jsi ten nejdůležitější muž v mém životě. Asi občas vyvádím skopičiny, ale jsem v pubertě - odpusť... Vždyť víš, jak moc tě mám ráda a jak tě potřebuji....
|
|
Bola napísaná niekedy v prvých týždňoch vzťahu. Báseň stratená a znovu objavená. ;)
|
|
o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit
|
|
O jedné manželské tragédii...
|
|
...další kostrbatá píčovina na jeden zátah...
|
|
Já nesnáším zimu a ty ji miluješ.
|
|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
|
všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))
|