Najednou jsme se milovali, jemně a krásně, až když jsem zavřela oči, cítila jsem Pavla. Dotyky, vůní, bože jak si byli podobní.

Nakonec přišel den "D". Ano, dnes měla přijet Marie ze školy s diplomem doktorky. Nedalo mi to. Musela jsem být u toho.

Najednou jsem si připadala jako nějaká lehká holka z levného hotelu. Vždyť se zasnubuji a už jsem nevěrná. Je to normální?

„Nesmíš se vdát, kotě moje, to nesmíš!“

Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do města, natož domů. Pořád mi v hlavě zněla ta slova: „Pak ti ho vrátím.“

Co když se něco stalo? A stalo! Ušla jsem pár kroků k rybníku. Vidím, jak ho Marie objímá a snaží se ho políbit.

Bylo to víc než jasné, strávili spolu noc. Jako kdyby mi celým tělem projel ostrý nůž. Zůstala jsem zkoprněle stát. Nezahlédli mě.

Než jsme pořádně dosedli, už přesně věděl, kam s rukama a s polibky. Nebránila jsem se ani „jako".

Sedmdesátá léta minulého století. Můj příběh začíná. Sedmnáctiletá panenka, co má život před sebou. Romantické představy o štěstí a lásce. Taková jsem byla.

úryvek z prvních kapitol Nordenské slzy

Něco jako "ochutnávka" z mého nového rukopisu "Ach, Zuzo..." Chtěla bych kritiku na styl psaní, popřípadě upozornit na chyby. Díky předem i zadem.. :)

Pracuji na románu z období utváření skotského království. Zajímal by mě váš názor, zda byste si knihu přečetli. Prozatím dávám k přečtení prolog...

Bavilo by Vás to číst?

Chtěla jsem napsat povídku a začala jsem psát knížku. Tohle je první kapitola s názvem "Konec světa".

Konečně dokončená první kapitola... Ať se líbí!

Tohle jsem napsala v rámci posledních událostí, co jsem zažila... Po asi první stránce se z toho stal příběh... Příběh, který má nejasný začátek a o to nejasnější konec.. Všem děkuji, co si to přečtou...