Prosím o kritiku.

Povídky na pováženou I.

Něco jiného na pokračování. Zatím jsem si vytvořil dvě postavičky k příběhu, který už dlouho přehazuji v hlavě.

O knihovnách, anatomii, rozmnožování a sounáležitosti.

Prolog (krátký úvod k "tajuplné" povídce)

Vánoční tramvaj, vzpomínka, komunikace s batohy a jiná.

Veřejné osvětlení a myšlenky a pocity jednoho ranního momentu. Doporučuji si pak pustit: https://www.youtube.com/watch?v=CGyEd0aKWZE (A vydržte u videa až do konce!)

Váhala jsem, do jaké subkategorie tuto ptákovinu zařadit. Je to povídka fantasy, zamilovaná, vtipná i smutná, krvavá a válečná... Začátek je ovšem, jako vždycky, pliznutý a o ničem. Mému Rytíři se povídka líbila a byl z ní značně odvařen. Což ale neznamená, že je dobrá. Ale zkusím to sem prsknout, co na to osazenstvo bude frkat...

Většinu svého života se věnuji psaní hudebních textů, což považuji za velmi těžkou poetickou odnož. Nedávno jsem se ovšem dopustil svatokrádeže v podobě téhle povídky. Snad tímto svým počinem nikoho z vás neurazím.

Není pravda, že každý se bojí smrti, neboť nikdo neví, zda není naopak pro člověka nejvyšším požehnáním. - Sókratés

Snehovo biela labuť mu mizne z dohľadu. Vedie ho cesta. Cesta, ktorú sám nepozná. Je to jeho cesta poznania ? Nájde v nej odpovede ? Existujú len dve možnosti, áno alebo nie, nikdy neexistuje tretia možnosť.

Inspirováno písní kapely Listolet

Co k tomu dodat? Nemám ve zvyku psát něco, co dává smysl. :)

"Příběh" napsaný někdy kolem roku 2008. Citát uprostřed vypůjčen O:)