Psáno dneska pod sluníčkem o stejné osobě, pro stejnou osobou, se stejnou osobou z několika pár minulých básní.

Pro osobu, která ví, že je ji to věnováno.

Pro mou dokonalou a přenádhernou lásku, aby si uvědomila svých předností!

Pro jednoho člověka s obrovským nadáním ukrytým hluboko v sobě... Snad najde cestu ven...

Přišlo mi že je špatné rvát to jako prózu do dlouhých řádků, ale vím, že ani jako poezie je to k ničemu. Snad ty řádky nejsou tak násilné jak mi připadají.

omluva za poslední odstavec a dvakrát v něm sním

Kdo má rád zvířata tak jeden kocour nebude vadit.

Inspirováno fotografií

Když vítě, že ztrácíte někoho na kom Vám záleží, ale už to nechcete vrátit zpět ...

Děkuji, moc ti děkuji za vyvedení ze tmy, i když jen na chvíli

o jedné kamarádce

Ze sbírky: "Básně Nebásně" - S odstupem času musím říct, že ten most zdaleka není tak dlouhý, ale o to více si uvědomuji, jak pevné má základy.