|
Střepy nenosí jen štěstí
|
|
... kvůli ženě ...
|
|
..starší..
|
|
Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali
|
|
tak a nejinak.
|
|
Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...
|
|
Jedna báseň na literu mně inspirovala k napsání této kratiščké momentky... Díky tobě, Psavče:-)
|
|
některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...
|
|
Ač chci, tak nemohu...
E
|
|
E
|
|
11.1.2008
|
|
O lásce, jak jsem jí poznal já.
E
|
|
Nezájem... Muselo to ven, muselo... Po pár komentářích sem se rozhodla zveřejnit původní verzi, co mam na papíře...
|
|
Z četby jakési smutné básně na literu na mne padl splín a já tam jako koment vystřihl tohle. I v té původní byl prázdný perón, jenže spíše jako kulisa osamění, prázdnoty...Tohle je i jakási parodie na dnešní divnou dobu!
|
|
Co je horší? Ublížit někomu, nebo nechat si ublížit?
|
|
Byla a doposud je pro mě aktuální.
E
|
|
Utvořte si vlastní názor.
E
|
|
Kdysi jsem si k ní poznamenal: "Teď už to vím..." , ale je tomu již dlouhý čas.
E
|