|
...
|
|
... taková ... zvláštní ...
|
|
Člověk tak rád někdy se zasní,
do veršů skryje pak touhy své,
představou tou mysl se zjasní,
osudu vstříc lehce pak jde....
|
|
Byla jako jedna z prvních na Literu, sem ji dávám , aby tady nebyla ta pro tátu sama, a tak nějak uzavírám styl své tvorby tady. Budu zas zkoušet něco jiného.( ale nikdy neříkám nikdy, ukáže čas, život se nemůže brát zase moc vážně, aby zbyl čas na žití)
|
|
Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...
|
|
Jací jsou muži v padesáti? Věnováno všem mužům, v jejichž duších jsem kdy pátrala.
|
|
...jenom jednou...
|
|
Takova volovina....v praci sem se nudil...
|
|
o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...
|
|
Malinké činy se nemusí hned nazývat velkými jmény...není přeci kam spěchat...;) ono by se to pak mohlo hodně rychle pokazit...utopit na záchranném laně...
|
|
No, prostě pláč... Ne však lidský...
|
|
Poměrně staré dílko, leč dnes opět aktuální
|
|
ze samé lásky k životu...pro ty, kteří neunesli bolest druhých...*
aneb pocitová básenka z uplynulých dní...díky všem...;)
|
|
sec(b)ese ....
|
|
...pod tíhou slunce a lehkých drinků...
|
|
darem za myšlenky
|