Příroda je mým obývákem,já jsem přírodou.

... protože, jak mi bylo řečeno ... když je duše jinde, ať si vezme i tělo...

...

Čas světel naděje. Čas tisíců hořících svící za naše blízké

Je potřeba se naladit na stejnou notu, aby nám ta životní píseň nedrhla.

šťastně schizofrení

Věnováno: Mému příteli, spřízněné duši a múze v mužské podobě Mílovi S. a Carlosovi S. H., kvůli kterému jsem tuhle povídku dokončila trochu jinak než jsem měla původně v plánu. :)..

Alegorie o autorském právu a nebinárství, určená k zamyšlení. Přestože obvykle dávám přednost „historii“, vůči alegoriím nemám averzi. Jde o upravenou verzi starší povídky. Nová verze používá dvojtečku namísto lomítka (zajímalo by mě, zda se to tak čte lépe) a vybrané tvary pátého rodu, kde by byl dvojtečkový zápis nepraktický.

Jakýsi pokus o sci-fi povídku. Bohužel bez korekce. Nemám s to se k tomu dohnat. Omluvte, prosím, tedy strohost textu a cliché konec

Překlad díla Ángela Gonzálese. Báseň se mi neskutečně líbila, tak jsem se rozhodla pokusit se ji přiblížit i těm, co španělsky nerozumí. Jestli se to povedlo, posuďte sami. (Originálu se samozřejmě nevyrovnám, ale nějak se začínat musí.)

co zbývá nám/než se kát/či žít?