Tento text sice není už aktuální, alespoň co do stavu mého vnitřního světa, neboť jsem konečně našel smysl života a hodlám za ním jít, dokud nedosáhnu cíle, ale to mi alespoň ukázalo, že člověk nikdy nemá klesat na mysli, když se mu v životě nedaří. Každého totiž dřív nebo později zasáhne štěstí, touha. Vždy to chce jen svůj čas. Nejdůležitější ale je, že ten čas vždy nakonec přijde.

Myslíme že víme, ale nevíme. Vše čemu obecně věříme se změní, vše bude jinak...

Můj komentář k vcelku kontroverznímu příspěvku na fb. Přečťete si prosím názory naší generace k tomuto tématu a posuďte sami.. Odkaz: https://m.facebook.com/?_rdr#!/tojepsycho/photos/pb.341887854871.-2207520000.1449188795./10153745111754872/?type=3&source=42

Dobro vs. Zlo... Nad zlem vždy dobro zvítěží, ale existuje dobro vůbec? Snad, nejspíš ano. Existuje. Ale kde vlastně je? Rozhodně ne všude kolem nás...

Trošku předčasně, ale jaro pomaloučku nakukuje,..

pár poznámek o slušných lidech, křesťanských hodnotách a lidskosti

Nejen k dnešnímu výročí.

letiště, někde fakt hodně daleko, neděle 10.lispopadu, 0:38, zpoždění 1:45 min - 47 let na cestě.... A to neletím domů...

aneb dost možná úvod budoucí knihy

part on series... Tentokrát jako popis jevu.

reakce na společné chvíle s několika dobrými přáteli a to co zde poslední dobou čtu a nebo vidím v reálu kolem sebe

I člověk se může stát definicí

Zamyšlení o tom, zda má každé neštěstí viníka, který by za ně byl odpovědný, jak ho lidé hledají a zda se při tom nemýlí, a můj názor na to.

protože jako správný coviďák, nemůžu lehce spát, moje hlava jede … a je plná dotazů bez odpovědí ...

Každý ho máme a lze ho vnímat v tolika rovinách. Jenže já dokážu myslet na tělo jen s odporem. Nemám ráda jeho projevy, jeho slupkovitost, která z nás dělá jen pochodující fasády, co vypadají jedna od druhé víc než podobně, a úplně nejhorší je ta moc, kterou nám zdánlivě dávají, totiž moc hodnotit ostatní po několika málo vteřinách.

Znovu a znovu mě zasahuje píseň "Raindrops Keep Falling on my Head" a její interpret B.J. Thomas. Není talent jako talent.....