|
Když se chcete v klidu něco naučit - nechoďte na kolejích do kuchyňky.
|
|
povídka ze života, ne nutně mého
|
|
Úvod/Kapitola I: Stereotyp
|
|
Povídka o tom,jak samota a trápení dokáží dokonale sežrat veškerou naději
|
|
Navazuje na: Dneska by to nemělo smysl šéfe
|
|
Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.
|
|
Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)
|
|
Nepříliš dlouhá povídka o dětském světě, obětavosti a vnitřní kráse.
|
|
Jsem hnusnej, sorry tady máš ode mne zbytek moji flašky a užíj si zbytek večera. Zvedám se. A nechceš ho aspoň přeblafnout? Fakt ne, ale díky za zájem.
|
|
pohled na stejnou věc nemusí být vždycky stejný...
|
|
Jsou věci, kterým se člověk nevyhne.
|
|
Netvrdím, že je to skvělé, ale nemyslím, že je špatné
|
|
Příběh.
|
|
Nevím, proč jsem ji sem nedala dřív. Moc se mi ta povídka líbí. 29.3.2006 ... Jako by to bylo včera.
|
|
aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele...
Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz
|
|
pro někoho...
|
|
Bohužel to je podle skutečné události ... ale takovej je život.
Jak se jen člověk může změnit.
Ps. možná jste na to už narazili na jiných stránkách ...
|