Vím, že to není lehké ke čtení a jsem zde hodně zaměřený na sebe a vnímání života všude kolem sebe.

Moje asi nejfeminističtější dílo. Článek popisující fiktivní feministický román „Zženilé obyvately klárské“ líčící postmatriarchální společnost. Inspiroval mě popis románu Egalia's Daughters.

...vóšli do sprchy.

... myšlenky na rozcestí ...

Co nás v životě potkává

Ono to vzniklo fakt pozdě večer, asi to pro vás není moc hodnotné. Je to vypsaní z blbé nálady.

tohle většina z vás nepochopí...a já vás prosim, abyste se neptali, co to znamená...nikdo

... aneb jakým způsobem nás ovlivňují reklamy.

a to si myslíte, že tohle je vážně definice života?

Další z prací do školy, tentokrát na téma: Není nám milé, co musíme. Co nesmíme, více nás láká.

Jen pojem,nebo základní lidské právo?

spravedlnost se nemůže rovnat skutečnosti.

Dosud jsem neznala slovo "milovat", když jsem myslela, že ano, tak jsem si to jen namlouvala. Dnes už to vím... a naučil mě tomu on - on, který dokáže udělat svět neskutečným... A dokáže vyjádřit to, co cítí...

asi vás překvapím - napsala jsem cosi jako úvahu, což je u mě spíš vyjímečný, ale vzhledem k tomu, že "poetovat" mi teď vůbec nejde, asi se zkusim mrknout i kupříkladu do tohohle žánru, možná to má i trošku rysy fejetonu, idon´t know, nevim, nevyznám se v tom tak dokonale =) nedošla jsem knějákýmu super mega závěru, ale jsem ráda, že to takhle je a to jsem si uvědomila díky tomu, co jsem dneska ráno sepsala =)

Trochu všeobecná úvaha o ľuďoch a o ľudstve. Budúcnosť držíme vo vlastných rukách.

Všechno si moc dobře rozhodněte, co se týče lásky. Nerozcházejte se, pokud ho jen trochu milujete, pak to děsně bolí, když už vás nechce zpět