Šestý smuteční proslov opuštěného děvčete, adresován stejnému člověku, jako těch pět předchozích. Je jedno, že si je nikdy nepřečte. Psaní na smutek pomáhá. :')

po dlouhé době sem napsal básen,zase je tam láska a zase zklamání,celé to má skončit tragicky smrtí...

Všude je zlo,i mezi blízkýma

Příroda sama volá po těchto verších ...obzvlášť, když korespondují s mými pocity jednoho dne ...

...