První dámě jedné maloměstské hospůdky

stále to bolí a vrací se...

...

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

Pro další pitomou holku.

................................................

Když skutečnost je trochu tklivá, ještě mi krásné snění zbývá, v němž život šťastnějším se zdá, než ten, který teď žiji Já!

Přesměrováno z literu... Snílci vyznávají lásku něžně a jemně, jakoby hladili okvětní lístky máků...

opět jeden sladký kousek...

Já po servrech jsem bloumal, v duši své smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle, jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...

Kouř z mojí večerní cigarety... ;)) * Mimochodem, byla tu už předtím, ale nějakým, pro mě záhadným způsobem, se vypařila... Nevíte, jak je to možný...?

To, co mám rád, není na prodej za žádnou cenu!

Na saspi a literu znám jednu prima autorku, se kterou se občas rádi škádlíme! /Vlastně je jich takových víc, co nezkazí legraci.../ Nedávno mi napsala do komentu rozvernou básničku na téma, jak jí taji pod rukama atp. s poznámkou, že jí trochu "Haraší!" Tohle je trochu upravená odpověď...

v myšlenkách

počkám...

...

tři stádia duše: minulost, přítomnost a chtějící budoucnost :)

Další zamilovaná z mého románu Ve spirále osudu :)

Kdepak je to jaro?