Často se brouzdám stránkami svých oblíbených autorek a když tak dobiju své baterky, vzniká pak spontánně některá z mých básní... K téhle mne inspirovala má milá kamarádka z kraje krutého severního větru, Rhiana, které tímto děkuji a srdečně ji zdravím!

... tuhle jsem sem ještě nedával ... doufám ...

věnována. /našemu krásnýmu vztahu/ tak šťastná, až nešťastná:) /zamilovaná/ /photo by T. model me/

...

Tenhle něžný úlet je vhodný spíše pro letní dny, kdy se dá sedět u táboráku, ale proč by si na to člověk nemohl vzpomínat i za dlouhých zimních večerů?

...už zase jedna rádobyalegorie...

v depresi

Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...

Jubilejní třicátá, snad se bude líbit:-) Trochu "studenější" variace na známé téma, s věnováním bez věnování... Měla jsem tendenci, psát ji pořád donekonečna. Proto těch pár teček na konci; za nimi může být cokoli...

...

Bláznivé veršíky, které mne napadly při prohlížení idilických obrázků z tropických krajů, četbě veršíků severky a čarodějky , /což jsou dvě skvělé holky a nadané básnířky z literu/ a vzpomínce na neznámou krásku, kterou jsem zahlédl z tramvaje...

Našli jsme se...

Zase drobná slůvek hříčka od srdce, co cit svůj hýčká, poskládaná v písmenkách když duch bloudil jako v snách...

Přišel čas, osvobodit se (mě…) snad, že to nebylo napsáno v „MY“

Áno, zase sonet. Viem, už to tu bolo, prepáčte, no mne táto forma učarovala. Nestáva sa často, aby som bol zo svojím dielom spokojný, ale teraz som :)