Jen si hraju se slovíčky, aneb co člověka napadne při procházce se psem.

_

...

...

Nikdo se zubaté nevyhne,číhá jako stín na každého z nás. Měsíc je stejný,ať ho vidí kterékoliv z očí. Baví se spolu o jednom měsíci. Nevidí že je stále stejný,že to myšlenky z něj dělají velký nebo malý měsíc. Stejně tak jako člověk . Tma je nevědomost této stejnosti.

Prostě pocit, tenkrát...

Mé vnitřní tázání ...

zase sám .

...

Když jsem zveřejnil kolektivně psanou báseň "Miliónový kompost"¹, Singularis mi napsal(a) o svém dílu "Osudový syzygos"² obsahujícím slova navržená v diskusi a mě se zachtělo napsat vlastní dílo obsahující stejné pojmy (podtržené), načež mě postupně napadlo navrhnout na konci vlastní slova, na které pak někdo může navázat, ale už ne od začátku, nýbrž jako pokračování tohoto díla, které pak bude moct kdokoliv po kouskách rozvíjet (podle pravidel viz. konec).

Ty první lístky, světlounce zelené a ještě trochu pomačkané jsou mi bližší.

Další k odhalení.... Co si budeme povídat, ne vždy to vyjde hned napoprvé... :-)

klajmat čendž iz rýl! však uvidíte, až dáte za škopek dabl...

Kdysi bylo deset dnů, co otřáslo mým životem..

odněkud se na mě vysypal kus veršotepecké historie