Dívka, která se dostane do světa krvelačných bestií ;) třeba to tu někoho osloví :D

Pozor, pozor...jak jsem slíbila, k V zajetí času se vracím :) možná narazíte na pár nesrovnalosti (třeba příjmení Anabell, nevím, jestli jsem ho už psala), jelikož se k tomu vracím po asi měsíci, takže..přeji příjemné čtení a už vím, jak to bude pokračovat, konec bude velmi překvapivý, a prozradím jen, že to bude (nejspíš, zatím :) ) otevřený konec ;)

Jsem puberťačka,která nemá kamarádky.Má jen jednoho kamaráda do ,kterého jsem zamilovaná už víc jak jeden rok.Nemám,ale dost odvahy mu to říct.....

tak trochu mišmaš

Tom odešel a ne zrovna šťastným způsobem.Jana se trápí, protože cítí svou vinu.Snažila se tak moc porazit osud a nakonec mu možná jen pomohla.

Čtyři životy se prolínají v jednom světě. Nebo spíš... čtyři světy se prolínají v jednom životě?

Pracuji na románu z období utváření skotského království. Zajímal by mě váš názor, zda byste si knihu přečetli. Prozatím dávám k přečtení prolog...

Něco jako "ochutnávka" z mého nového rukopisu "Ach, Zuzo..." Chtěla bych kritiku na styl psaní, popřípadě upozornit na chyby. Díky předem i zadem.. :)

Ne vždycky je všechno super

Azurový drak zakroužil kolem ní. Jeho křídla měla takovou sílu, že by jí klidně jedním máchnutím posadil zpátky na zem. Místo toho ji však nabral na záda.

...

Mělo mě to varovat! Jsem nepoučitelná! Opravdu mě to mělo varovat! Vešla jsem do bytu a tam ticho, žádná rvačka, křik, nic. Dokonce jsem se u dveří ani nepřerazila o boty synů, byly vyjímečně uklizené. Ani školní tašky nebyly jako vždy odhozené na chodbičce, bundy byly pověšené na věšácích a ne pohozené na podlaze jako vždy......prostě mě to mělo být podezřelé a nebylo..... (ukázka z připravované knihy)

Můj pokus o sepsání dekadentního fantasy, inspirovaného historií s lehkým dotekem problémů současnosti. Jde mi o "přínosnou" kritiku vznikající knížky, abych věděl jak na to lidi reagují a co změnit, ve světě spisovatelů jsem přeci ještě jenom štěně. PS: Nedoporučuji slabým povahám.

kapitola 3.

Přes slzy nemohu číst dál. Cítím jak se mi podlamují kolena a padám někam do tmy. Ještě jakoby v dálce slyším, „tak co píše…“