|
Tak, zde je slibovaná akce, snad se bude líbit :) díky za přečtení a popř. komentíky ;)
|
|
Jak se tak uklidňuji, vejdu do kanceláře a první co mi padlo do očí byl prsten s krásným, zeleným kamenem.
|
|
Vím, je to šílenost, jet v noci sto padesát kilometrů, a navíc jsem pila.
|
|
Jednoho podzimního večera se dobrodruzi chystali chvíli posedět ve své oblíbené hospůdce. To však ještě netušili, že se znovu setkají s Bellou a Daniela navzdory posledním skutkům Belly, bude chtít dokončit, co začala.
|
|
A máme tu konec. Všem, kteří dospěli až sem, velice děkuji za trpělivost, shovívavost a také za čas, který mým hrdinům věnovali. Moc si toho vážím!
|
|
Musí utíkat. Sotva si uvědomuje, že každý krok znamená převrácení jejího dosavadního života vzhůru nohama. Má to vůbec smysl?
|
|
Dandar se stal novým králem Antaru, avšak Almendeth se jen tak nevzdá. Podaří se ho nadobro vyhnat?
|
|
Jak se to tak stane, že se ti jediná noc vryje do paměti, zároveň zestárneš, zmoudříš, a tak se ti pomalu začne měnit život?
|
|
Ležela na koleji, kudy žádný vlak nikdy nejel.Taková slepá kolej, krátká, ani by se na ni vlak nevešel.
Asi ji zapomněli dostavět, napadlo mě.
|
|
Napište jestli má cenu pokračovat...
|
|
"Znovu milovat znamená,že se srdce vysmívá rozumu." Théodore de Banville. "Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu." E.A.Poe
|
|
U Rokelského jezera
|
|
Příběh dívky z dětského domova, za kterou přichází kluk z normálně fungující rodiny. Brzy je vtažen do jejího světa a do jejích tajemství víc, než je mu milé. Co se může z takového kamarádství vyvinout?
zveřejněno již na saspi.cz (http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=12456)
|
|
První kapitola z mého nedopsaného románu Poselství.
|
|
Kapitola 6
|
|
U prvního stolu jsem zkoprněla, plato s šestnácti pivy padalo s rachotem k zemi.
Socha vytesaná z mramoru, se mi nemohla rovnat.
|
|
V jiném městě, s jiným mužem. Co přinese čas? Dají se věci do pořádku? Budu konečně šťastná?
|
|
Jana přežila, ale proč se teď chová tak divně? Zůstal v tom sám, ne tak úplně, je tu přece ještě snílek Seluna. A to zvláštní origami...
|