„Konvičko, ty vole stará, cos nám to proved,“ slzel Vokoun z doznívajícího průvanu...

Nějakou chvíli jsem pracoval v Domově klidného stáří

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali.

No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

:-(

První část

Druhá část :-)

Tak trochu osobní příběh o jednom muži, který hodně ovlivnil můj život.

Druhá část

Impulsem pro napsání této povídky bylo, když jsem viděl mámu po ctyřdenní jízdě...

pomalu ale jistě pokračujeme dál...

Co se v mládí nenaučíš ...

Neumím žehlit, takže hádám, že mám problém... No co, snad se mi tu sebevraždu podaří alespoň naškrobit.

Pokračování povídky Pamatuji si ji z Vikštejna. Tyhle povídky jsou taková má kostra. Píšu právě rukopis, který se jak doufám jednou přetaví v knihu. Povídkovou kostru tak dále potahuju masem, kůží a pak dalšími serepetičkami, tak ať dávaj chronologicky smysl, voní po životě, po ženách i po těch šílených a svatých láskách. Budu tak rád za vaši ostrou kritiku nebo naopak potěšující slovo.