Když jsi daleko.

Nemůžu spát, probírám se starými věcmi, protože nové nepřibývají. Tahle mi připomněla, že ztratit bolí.

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

Křičte. Někdy je to správná cesta.

Nemám tušení zdalipak je to podle literárních žánrů doopravdy óda, ale psala jsem zcela intuitivně a spontálně jak samotný název tak obsah. Po dopsání jsem již nepřemýšlela jestli to změnit nebo ne. Název prostě patří k obsahu jenž má, opět lehce depresivní hlava dokonale vyplodila

Jedna mini pro potěchu duše.

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

Jedna o (nejen) korejském hudebním průmyslu.