básnička z 1.7. 2009. Vyšla ve sbírce. Mám ji rád. Recituje se na pohřbech. Prý. Já to nevím, ještě žiju.

vím, není to zrovna dvakrát úžasný, ale prostě chci se podělit o svůj názor na věc.......klidně to okomentujte záporně, aspoň se budu moct poučit ze svých chyb....

já 6 týdnů dříznutá od světa, tužka a papír :)

O mé snaze abstinovat...

Nejraději pro nikoho, bohužel pro jednoho (plus pro dalších padesát tisíc).

kdo zná, chce odejít ze světa tohoto

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

Zamyšlení... Co by mohlo být vytesáno na náhrobním kameni životem zklamaného a nesmířeného člověka?

Bez anotace je báseň nevýrazná, takže... tak.

Nehoda belgického autobusu ve Švýcarsku, vždycky to prožívam nějak přecitlivěle, ale tady jde navíc o děti

inspirovaná dnešním rozhovorem se slovotepcem (a hlavně tím jménem)

Tohle s člověkem dělá práce, kterou dělá nerad.

Byl jsem tam, plakal jsem tam, cinkal jsem tam...