/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

Když se upnete k naději o někom, kdo by vás měl mít rád a nemá

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity

Po dlouhé době... nekřičím, nebrečím. Žiju a šeptám...

...

léto

tak, tak, tak, všelijak:))

(rodice delaj chyby... jejich deti udelaj to samy.)

Někdy mám odpověď na všechno. I na bolest. (a na podzim se vždy vyrojila)

Číst prosím pomalu. Nebude delší než čekání.

Tahle vznikala když jsem seděl v noci na kraji lesa poblíž Osla a díval se na osvětlený Holmenkollen... Jedna z nejhezčích scenérií, kterou jsem kdy spatřil...

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)