Ach ;)

už v tom zase lítám... ale připadá mi, že jsem kolem sebe nikdy neviděla víc zamilovaných... ;)... tak alespoň nejsem sama...

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

... Jak mám dát najevo, jak ráda tě mám? ...

ale není... a za to dík... netvrdím, že je to zlatý hřeb večera... :)... ale je věnovaná...

Věnováno mé přítelkyni.

Děkuji uctivě těmto velikánům.

pro toho z NETu

odvážím se přidat zase jedno starší dílko

když ony si ty duše samou blažeností nedají říct...chjo...to aby se jeden zbláznil:-D...ale prostě za to asi nemůžou, když opět uvěří lásce...hlavně aby je zas nevyhnali pěkně dolů na Zem;)

možná bych konečně mohla být upřímná i v tomhle... a trochu jednoduchá

Psáno pro ni.

Zase ten podzim. :-)

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...