"Pššššš..." - a nikdo to neví, jací jsme byli - jen my dva..."Pšššš..." - a nikdo to neví, jací budem - snad jen já ...

...i po letech...

Po tisíci letech. Ale dřív to asi nešlo.

Mělo by to být jako píseň... na kytaru...

O dnešní noci předstírej, že spíš ...

.. a tak jsem si na krk navlíkla eiffelovku a užívala si sluníčko. dělala ze sebe, naprosto neoprávněně, slečnu (rodu ženského) a utápěla tě v mejch okatejch punčochách..

Prosím prosím hodně komentářů :( Je to důležité

básničky o lásce prostě neumím :-) přijde mi ale nefér, že jsem dívce, kterou mám rád už víc než polovinu svého života, zatím napsal jen dvě. Tak tahle budiž třetí :-)

...aneb potichu s probubláváním těla do noci...

///

2008

Po dlouhé době zase úplně jiné myšlenky... Váhala jsem mezi kategorií "erotika, sex" a "láska"... Nechť si v tom každý najde to své:-)

Můj hlas!

Každý to vidí jinak :)

/svět se mění a my s ním… asi to tak musí být, asi to jinak neumíme… jen bych to chtěla jinak… být chvíli stejná, neměnná… bez ztrát, bez nových poznání…/ a do toho pink floydi, to se pak nemůžu divit...

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

Close you eyes and I´ll kiss you, tomorrow I miss you... Věnováno tobě... když mi chybíš.

My, básníci dnešního dávnověku - zranitelní a světaznalí... odpusťte, že jsme milovali..!