Tahle píseň vznikla díky vanovaso, jejíž báseň i slova pod ní mi připoměly krásnou píseň "Ten vítr, co vál", uvedenou kdysi v trampském sešitku "Šest strun v údolí". A tak tenhle text věnuji právě jí, naší milé kolegyni vanovaso...

Inspirováno písní Pramínek vlasů...

Před asi sedmi lety jsem četl knihu od psychologa Garryho Chapmana "Pět jazyků lásky". (Vedle verze pro dospělé prý existuje i verze pro děti!) Autor nám zajímavým způsobem vysvětluje problematiku mezilidských vztahů i příčinu jejich takzvaného vyhoření. (A nejde jen o milostné vztahy, ale i o běžné vztahy, třeba mezi rodiči a dětmi.) Znalost těchto jednoduchých pravidel by nám měla pomoci, abychom si lépe porozuměli, aby se nerozvádělo každé druhé manželství u nás a dětské domovy se dál neplnily dětmi z rozvrácených rodin!

Tuhle báseň věnuji naší milé kolegyni vanovaso.

Člověk je tvor věčně pochybující...

Tahle ptákovinka vznikla při volné diskusi na fóru jiného portálu, kde mám stejný profilový obrázek.

Jen si tak se slovíčky hraji a do veršů je zkouším dát, pro ty, co cestu ke mně znají a které i já čtu si rád...

Pro Tebe!

V básni víc jak pět let staré zkouším jako dívka psát, zrada lásku neustále střídá, jak též račte znát!

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Snad nastal čas, kdy třeba jít je a víc nezaclánět tady, s věčností duši zasnoubit, ochotně, rychle, bez výhrady...

Občas neškodí pokusit se vžít do pocitů druhé strany...

Taková malá fantazie...

Nějak na mne působí podzimní nálady...

Malá exkurze do minulosti inspirovaná jednou až biblickou veršovanou diskusí...

Další trochu smutný úlet...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

Poněkud melancholický písňový text na melodii Amazonky. Prostě jsem si ji broukal a najednou mne napadala tahle slova. Poučný závěr pak už tak nějak vychází z mé záliby v moudrých citátech, zde to byla údajně homérova slova: Čti správně přítomnost a kráčej s budoucností! Myslím ovšem onoho antického básníka, nikoli zdejšího psance...;o)

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...