Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

Takový malý romantický úlet, co dopřála mi fantazie má, ač někdy duch by nejraději ulét tam, kde již srdce nic necítívá...

Složil jsem si vlastní text na melodii písně "Život je pro mne obnošená vesta..."

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

Ze všeho, co věčné jest, právě Láska je nejkratší!

Inspirace je jistý druh (neškodného?) šílenství, psaní zas jistý druh (prospěšné?) arteterapie...

Zase drobná slůvek hříčka od srdce, co cit svůj hýčká, poskládaná v písmenkách když duch bloudil jako v snách...

Malý experiment inspirovaný básní jednoho sluníčka z písmáku...

"Život je pro mne obnošená vesta!" Tak to zpíval Jiří Suchý. Já si vypůjčil jeho melodii pro poněkud optimističtější text...;o)))

Bez mučení přiznávám, že název jsem zaslechl na country rádiu a za kouzelného večera se má fantazie hned rozběhla jak mustang širou prérií...

Malé anonymní snění veršů pár tu v píseň mění, a já, dneska utajen, ptám se: víte, kdo já jsem?

Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...

Jaro je tu, co dělat s tím? Jenom si tady trošku sním...

Znáte písničku "Bylo léto, horké léto?" Právě ji hráli v rádiu a mne napadly tyhle verše oslavující touhu zrozenou v čase, který je básníkům tak nějak bližší. Melodie zůstává stejná... Zkoušel jsem i varianty pro podzim a zimu, ale ty zas někdy příště!;o)

Vrátil jsem se kousek nazpátek do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, i vlk by se z toho poučil, že život je někdy pes...

Slyš! Jaro na okénko ťuká, zima si chystá pelíšek, někdo prožívá touhy muka, jiný smí hladit kožíšek...

Svět bude dál i když my nebudem! A když nebude, nebudem taky. Tak si užijme světa, dokud ještě jsme...

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

V den, kdy se jméno moje tají, pozlobí moje čtenáře, /i ty, kteří mne třeba znají!/ mé erotické pasáže...;oX

Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...