hloupější název už mě bohužel nenapadl :-)

Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-) Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)

Je to už asi trochu mimo, ale taky jsem chtě nechtě přemýšlel nad koncem světa - a nakonec jsem si o tom napsal písničku. Sice mi z toho nakonec vylezl Nohavica, ale je mi to líto jen tak zahodit. Kvalita mizerná, nahrál jsem to u sebe ve třídě s obyčejným klopovým mikrofonem namotaným na klavír :-) - jo - a ten klavír berte fakt jenom hodně s rezervou, něco jsem tam jako narychlo zamlžil, ale spíš jen tak, aby tam něco bylo :-)

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

taková... asi trochu zmatená

nojo, no :-)

Taková podvečerní ...snad o naději :-)

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

měla by tam být ještě jedna, snad ji někdy napíšu :-)

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

Strašně mě baví jen tak sednout ke klavíru, zapomenout na všechno a nechat se unést fantazií. Říká se, že každá tónina má svoji vlastní barvu a náladu. Tak tohle je pro mě d-moll :-)

no - lepší název mě prostě nenapadl...