mlčky

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Po letech.

Se zavřenýma očima. e-moll

no jo, no, vím, že je květen... Ještě jedna kavárenská :-)

Dlouho jsem tady nebyl. A nejspíš zas dlouho nebudu. Tak aspoň pár not v lehce kavárenským stylu...

Vlastně nemají nic společného. Jenom se mi nějak nechce vkládat je samostatně...

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

Roztahaná básnička, která se mi nejdřív sama vnutila, pak mi zase utekla a nakonec (až na název) dopadla úplně jinak než původně měla

O tom, čeho se lidé bojí. Nevím, kam to zařadit.

o životě

Žádné moudro, žádné poselství... obrázek

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

asi o návratu k sobě...

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)