:) ... Mám takovy pocit, ze prave tohle delas a proto si to tady uzivas :) .. hezke

Amelie M.: Tak tak, tu já mám teď vcelku často :)
Děkuju :)

Amelie M.: Heh, když jsem nepoučitelná, tak si to holt musim vyžrat :-D

Yana: děkuji... a ty máš prostě úžasné komentáře :)

Yana: Děkuji za pochvalu, to si ani nezasloužím :). Víš, rozdíl je hlavně v tom, že já psala z odstupu, jako pozorovatel, ale ty jsi upřímně a sebekriticky popsala svoje pocity. To se cení. A co kdyby jsou vždycky zajímavé otázky...

Moc pěkná.. začátek mě zavedl k Popelce, tu mám ráda díky té atmosféře.. Krásně jsi popsala ten únik do bezstarostnosti..

Psavec: to mě moc těší.. děkuju za zastavení :)

Psavec: no ano.. všichni psavci, jsou svým způsobem i psanci.. :) díky

Máta: na tohle jsem přišla už dávno - u některých věcí nepít, nežrat! :))) Díky ;)

Yana: jsem ráda, že v tom nejsem sama, díky za pochvalu :-)

ou...útěk...ale povedený...vnějšek koně je pro vnitřek člověka? Vono stačí, myslím, jakékoliv zvířátko...naši kocouři už si mě ochočili a i papoušek a taky křeček si mě ochočil...no jo no ...a to jsem žádné zvíře" nikdy" doma nechtěla :))

Yana: Jo, jo, taky děkuji :)

Bojim, bojiiiim :-D "Pěkný" :-)

ÁÁÁÁÁÁÁÁ... pardon, měla bych přestat řvát smíchy a začít se vyjadřovat rozumitelně, nejspíš, asi, že? A nejdřív tedy setřít svůj svačinový čaj z monitoru a vykašlat drobečky... To nebyl dobrý nápad, dát si ke čtení dlabanec.
Kakapáska mě odrovnala, trefa do černého... Pošta je holt pošta...
Tohle byl skvělej kousek, ženská ty mi dáváš!

Jop, taková podobně ujetá anomálie jsem taky, už jen moje fascinace historickými chladnými zbraněmi, když medituji tak s lukem a z podpatků jsem schopná skočit do kanad a ztratit se v lese. Mám dítě, ale mimískování, manžování a zdrobněliny mi lezou krkem.
Anomálie jsou potřeba, jinak by svět byl zoufale nudný. Černým ovcím a bílým vráním zdar!

Fistron: Tak mi v tu chvíli přioadal papír na stojanu. :)

Chelli: Anna Wolfgang Havranová: Děmuji za komentáře. :) jsem ráda, že se líbí. :))

je tak tvrdá tvoje básnička, ale opravdu krásná

hm, tak to je mi z ní opravdu smutno, proč my ženy tak rády sladké? viď...jenže bez toho bychom my nemohly dýchat, když my to tak rády a pak, pak je nám tak ouvej...krásně jsi to napsala

no hezky!!!unikla mi málem, je napsána neskutečně autenticky a přitom tak zastřeně, nepohoršuje a já vnímám úplně všechno...vyjádřila jsi to užasně