Severak: ani ne, ale z knížky

Leslie: dvakrát?? tak to nadvakrát smekám! :)) ten text je vážně delší, nemohlo tam ale nic chybět, ztratilo by to pro mě to kouzlo. Jsem ráda, že zaujalo, pojala jsem to jako experiment.. ale ty jsi odhalila tu podstatu.. ;) díky moc za milý komentář!

Zamila: noo.. někdy si člověk nepomůže.. :) nenaděláš nic.. díky

Psavec: to mě moc těší :) děkuju

Leslie: co dodat? děkuju moc za super komentář, to mě jen a jen těší!

Leslie: to mě moc těší, že si najdeš i mezi mou tvorbou něco, co tě osloví :) díky za komentář..

Severak: Nechám to zatím uležet a uvidím, jak na mě bude působit s odstupem. ;-) Takže zatím určitě nechávám.

puero: Určitě má, mně tam ale přišel zrovna ten fénix. Nemyslím ale, že by byl až tak zprofanovaný. A v dnešní době je klišé snad už vše. Jiným vyjádřením, které mě napadalo, bych zase opakovala sebe. Nějak mi dneska klišé nevadí, ale chápu, že tobě může. Díky za názor.

Leslie: nech ji, alespoň do dnešní půlnoci. Jinak si ji nebudu moct poslechnout. :(

Orionka: Zamila: Díky za pěkné komntáře, jsem ráda, že se líbí. Přidala jsem nahrávku, ale nejsem si úplně jistá, jestli ji mám nechat.

Nádherná. Mě naopak "z dřeva mlčeného" nadchlo snad nejvíc. Naopak takovýhle novotvar je to, co báseň pozvedne o trochu výš, dá jí nový rozměr. A čtenáře pohladí a vryje se mu pod kůži, protože tvá vyjádření jsou neotřelá, hledáš (a nacházíš) nové způsoby, jak vyjádřit něco, co jiným vyjádřit nejde. To mě baví. To dělá tvou poezii jedinečnou.

Skvělá, meditační! Bavila mě, povznesla mě a ten přednes je lahodnou třešničkou na ještě lahodnějším dortu.

Ha! A já ji přečetla už dvakrát. A to je co říct, na tak dlouhou báseň. Je to trochu jako úryvek z deníku ve verších, tím víc mě to oslovuje. Má to vtip a milou nadsázku, ale zároveň to nic nepřehání, je znát, že se za tím skrývá vážnější téma, které je moc příjemně odlehčeno, tak akorát. Navíc je to originální! Prostě pěkný počtení, alespoň tedy pro mě.

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.

Nádherná. Strašně, strašně moc!

Ráje nám pomalu mizí.

Zaujala, líbí se mi.

Moc hezky se mi četla.

Ta druhá půlka na mě taky působí trochu kostrbatě, a to jsem ji četla tolikrát (i nepřihlášená), snažila jsem se vymyslet, jak to číst, aby mi zněla melodicky, ale pořád to tam nějak drhne. Je to škoda, protože první čtyřverší je skutečně krásné a úžasně plyne a myšlenka mě také oslovuje. Myslím, že by stálo za to si s tím ještě pohrát, můžeš přeci zanechat stejnou myšlenku a jen trochu změnit formulaci... ale je to samozřejmě na tobě. :-) Napadlo mě třeba toto, taky to není dokonalé, ale spíš tak pro ukázku, jak jsem to myslela, pro inspiraci:

ladnost v tom nebyla
a přece tančila

a to mne konejší

že její duch
je než tělo silnější

Yana: Proč jako??