taron: Ja ďakujem Tebe milá taron, výstižne si zhrnula podstatu problému. Naozaj vďaka.

Amelie M.: Myslela jsem si, že to v tom uvidíš, když nikdo jiný, tak zrovna ty (páč jsi přece chytrá holka). Jinak ale vznikla v době kdy jsem popisovala jednu nepěknou a hodně krvavou skutečnou historickou událost dávno před tím, než mě navštívil kat... (to zní dobře, co? :-D)

Máta: původně jsem to měla na jazyku, že jsi deformovaná Prokletýma rukama.. :) taky tam tu spojitost vidím, ale nechtěla jsem si hrát na chytrou (ač jsem, nepochybně!) :)))))))))))) jo.. máš pravdu ;)

Amelie M.: Jsem ráda, že se ti přesto líbí. Víš co jsem si uvědomila, když jsem si teď po dlouhé době tu báseň přečetla? Jak moc koresponduje s příběhem Prokletých rukou, nebo tedy spíš s jednou jejich postavou, ale vznikla před víc než rokem při psaní něčeho úplně jiného. :-)

hezká.. kéž by to tak bylo.. :)

Olivka: Děkuji!

pěkná! :-) snesl bych ti modré z nebe, ale protože se bojím, že by se pak něco zvrtlo, spokoj se s tím, co máš :)) líbí se mi..

Zamila: za vším hledej Kavku joo? :))) diky

dobrý Máto, sice jsem musela číst třikrát, než jsem si to srovnala v hlavě.. ale líbí.. :))

Náčelník Holá Ruka: To sem ale nesmíš psát :-D ;-) A neboj, se zase rozjedeš :-) Mně se líbí :-)

Křičíte moc krásně. Působivé verše s hloubkou významu.

Zamila: Děkuji :) Ač mě se zdá zatěžkaná a jaksi neobratná po tom takřka roce nečinnosti

To je ale roztomilý a vzdušný ... ! :-)

Člověk bloudí na své cestě životem, a neboj, nejen ty, i já ..i druzí, je fajn, když nám občas někdo ukáže cestu a když pak už třebas i víme co a jak dál. Takže, zabloudit je lidské. Ale je potřeba pořád a pořád hledat správnou cestu a pak - až nám ji konečně někdo ukáže ( nebo ji poznáme sami) pak už to půjde ráz na ráz.
Hledej, ptej se , prociťuj, uč se, komunikuj, řiď sama sebe jako autopilot :))) a vono se to blbé kolo nakonec rozmotá :)

moc krásně zpracované, výstižné, působivé, jak psala Yana.

Nádherně zpracováno.

Nádhera
a ano, zjišťuji, že celý vztah není o ničem jiném, než o těch dvou, co si k sobě navzájem dovolí, co dovolí, aby je ovlivňovalo z venčí, kolik lidí nechají zasahovat do svého vztahu...- a nejhorší je , když jen jeden pouští do vztahu jiné ..a ten druhý mu říká = jsme jen my dva = jen ty a já. A jen MY si to musíme udělat tak, jak se to líbí nám dvěma, ne těm třetím a čtvrtým...
tak toto mi tvá báseň připomněla, děkuji.

jsou tam krásné obraty, mnohdy si člověk něco představí, ale je hrozně těžká na čtení, na uchopení, celková forma je trochu těžkopádná. přesto se mi moc líbí. je taková opravdová. jde z toho cítit upřímnost prožívání. a to je důležité. jen ten proud myšlenek ještě trochu zkrotit...

dobrá. intenzivní.

má nádech lidové balady, ale jsou tam verše, které to trochu "shazují". teda pro mě. pokusila bych se být elegantnější v některých obratech. jinak já mám tady ty morbidity docela ráda, taky to patří k životu. být kontroverzní je taky jedna z možných cest moderního básníka.

prožívám podobné pocity.