Lenča: Amelie M.: Fakt? Tak to díky moc.

Amelie M.: Tak to si náhodou pamatuju úplně přesně, co jsem tehdy cítila. Smutek a stesk... po někom, po něčem neuchopitelném... Osamělost. Strach z bytostí, které se skrývají v neviditelnu, se soumrakem ožívají a za tmy je cítit jejich přítomnost. (Prostě, budoucí čtenářka Castanědy a podobných knih ;-) :-D )

s tvou anotací naprosto souhlasím.. i dílko mě docela pobavilo :) někdy se tak vidíme, tedy někteří.. někdy to tak je.. :)

to zarovnání na střed mě ničí.. nicméně je to jinak pěkně napsané.. z textu až mrazí..

Zamila: děkuji

Amelie M.: ten sad je u Ji - Čína, tak možná proto :) Děkuji

Zamila: čína nepatří k orientálním zemím? :)

Amelie M.: Ty jsi taky Orient :-D Jinak milá básnička :-)

ano, je tam ten orient cítit.. :) hezký počin

misháá: díky! :)

Jiří Turner: děkuji, je to srdcovka :)

Lenča: to mě těší.. :)

to je dobrý! :) aspoň, že se našel někdo, kdo zaznamenal :)) na čtyřleté dítě to má dost dobrou myšlenku.. i když to dítě se na to dívá úplně jinak, než teď my.. zajímalo by mě, co jsi asi tehdy při těch slovech opravdu cítila.. hezké! :)

obešla bych se bez "nesmyslnost vraždy
černé prapory pořád vlají", nějak mi to nezapadá do kontextu básně.. jinak se mi to moc líbí.. krásná přirovnání.. ;)

jéé.. hezounká! :)) teda, těším se, až tu někdo zase napíše něco o "kýčovitých rýmech".. ale musíš si zvykat :D mně se líbí moc, je něžňoučká, krásně plyne.. :)

Líbí se mi :)

Hezké a něžné, jako sněhová vločka

Děkuji moc za komentáře :)

Tak optimistická! Díky :)

Wau, super!